Jak vypadá ruská propaganda? Třeba jako články pana Petříka

Taky rozponám pravdu od lži. Pravda, je když někdo opěvuje Trumputina a taky všechno ve Vlasteneckých kravinách. Lež je naopak všechno ostatní

                Jarda se seznámil s Irenou v jedné kavárně, která se nápadně podobala kavárnám, jež jsou v Praze. Seděli tam samí samozvaní elitáři, které nikdo nikam nezvolil, a kteří kdekoho nálepkovali.

„Podívej, to je ale xenofob!“ řekli třeba o člověku, který prošel na chodníku kolem kavárny jenom proto, že se jim zdálo, že má nakřivo posazený klobouk.

Obličeje měli od toho upocené a ruce taky, do toho pili kávu a mysleli si, že zachraňují evropské hodnoty.

                Jardu, jenž byl v této kavárně štamgastem, ihned zaujalo to děvče s široce otevřenýma očima, jež náruživě hltalo to překřikování, pro kavárnu pražského typu, v níž nikdo nedokáže respektovat odlišný názor, tak typické.

                Kývl na číšníka, muže, který vypadal spíš jako orangutan s tlustými, jak dekl od kanálu, a hranatými nehty na prstech, objednal si absint, rychle jej vyklopil do sebe, a přistoupil k Ireně, jež usrkávala kávu, sedíc u svého stolku dosud sama.

                Jarda, jak byl zvyklý, s ničím se nepáral a šel rovnou na věc: „Udělám vám přednášku o ruské propagandě. Chcete?“

                Irena pohlédla na Jardu rozzářenýma očima: „Vy byste to pro mě udělal? Opravdu? To byste byl hodný.“

                „Pro vás udělám všechno,“ usmál se Jarda a dodal, „ale ne tady. U mě doma. Tam budeme mít veškerý komfort. Není to daleko. Půjčíme si kola.“

                Irena souhlasila.

Už dávno se toužila dozvědět něco o ruské propagandě, aby se jí mohla úspěšně bránit, aby dokázala rozeznat pravdu od lži.

Půjčili si kola a jeli k Jardovi domů. Nemá smysl popisovat, jak to u Jardy vypadalo, protože to u něho vypadalo jako u každého havloida, který žije z peněz jiných, který pracuje v neziskovce a dojí stát ještě víc než církve nebo Agrární komora.

Pro naše účely zcela postačí, když řekneme, že Jarda posadil Irenu na starý proleželý futon (tak typický pro všechny havloidy) a zapálil vonnou tyčinku (tak typickou pro všechny havloidy).

„Ruská propaganda se obecně pozná tak, že je s ní v zásadě nemožné polemizovat. Zkuste si polemizovat s Vlasteneckými kravinami, nebo s Parlamentními hlísty!“ začal Jarda přednášku o ruské propagandě a zapnuv notebook, pokračoval, „ale ukažme si to na nějakém konkrétním případě, třeba na nějakém blogu.

Každý takový blog se začíná tradiční tirádou o tom, jak tzv. mainstreamová média bez přestání uráží Trumpa, Putina nebo Zemana, jak nám o nich, a vůbec všeobecně lžou. Aniž by se ovšem uváděly konkrétní příklady, mluví se v nich zasvěceně o koncentrovaných fekálech, manipulativních titulcích, atd.

Pokud ovšem někdo produkuje koncentrované fekály, tak jsou to Vlastenecké kraviny, pokud někdo používá manipulativní titulky, tak jsou to především Parlamentní hlísty. To ovšem bojovníkům za pravdu nevadí. Mluví o neomarxistické cenzuře, o tom jak se Hillary drala k moci přes mrtvoly, ale jak jí v tom statečný Trump zabránil. Ale třeba už taktně mlčí o tom, že přinejmenším tytéž, ale ve skutečnosti nejspíše mnohem drsnější praktiky, používá Putin u sebe v Rusku.

Někdy ovšem autoři těchto blogů svá tvrzení o existenci řízené protiputinovské a protitrumpovské západní propagandě dokládají tzv. důkazy, jako třeba v tomto článku, který se příznačně jmenuje ,Odpůrci Putina, Trumpa a Zemana jako šiřitelé proruské propagandy.‘

Jeho autor předkládá pět nebo šest článků, které mají dokázat, že tzv. mainstreamová média nedělají nic jiného, než bez přestání slouží propagandě proti těm, kteří hájí naši svobodu proti bruselským neomarxistům, pro těm, kteří jsou garanty této naší svobody, to jest, proti Trumputinovi, Zemanovi, nebo dokonce i Číně.

Mohl bych předložit stovky článků z Parlamentních hlístů, Seronetu, Řitniku, Vlasteneckých kravin, kde jsou ti, kteří mají jen trochu jiný názor než provozovatelé těchto ,nezávislých‘ médií hrubě napadáni tak, že nějaké údajné nálepkování pražskou kavárnou, což je ovšem taky jen mediální mýtus, je proti tomu naprostou selankou.

Čím autor toho článku dokazuje, že má pravdu?

Uvádí zde například článek ze serveru komerční televize, o tom, že CIA dospěla k názoru, že e-maily Clintonové napadli ruští hackeři.

,To je důkaz protiputinovské západní propagandy!‘ křičí vítězoslavně autor.

Nu ovšem, server soukromé televize, svým typickým bulvárním způsobem, informuje o tom, že CIA, tedy americká zpravodajská služba dospěla k tomu, že ruští hackeři napadli e-maily Clintonové.

Nesmí tedy, podle autora, CIA prošetřovat a upozorňovat na možné ohrožení bezpečnosti USA?

A nesmí se tedy o tom, že CIA k něčemu takovému dospěla, informovat, aby se to náhodou nedotklo Putina?

Ale nebylo by zamlčení takové informace tímtéž, z čeho autor obviňuje tzv. mainstreamový tisk, totiž cenzurou?

Každá pochvalná zmínka o Trumputinovi je vítána, každá kritická zmínka o Trumputinovi musí být cenzurována?

Konec konců Trumpovým ministrem zahraničí je bývalý ředitel Exxon Mobilu, tedy firmy, která čile před zavedením sankcí obchodovala s ruským státním Rosněftěm, tento človíček se dobře zná s Putinem, od kterého obdržel i vyznamenání ,Přítel Ruska‘

Ale pojďme dál. Jako další důkaz uvádí náš milý autor článek, v němž se cituje šéf NATO, který říká, že Putin je pro Evropu bezpečnostní hrozbou.

Copak není možné psát o tom, co řekl šéf NATO, tedy organizace, kam ještě pořád, chtě nechtě, patříme a do které pořád patří i USA?

,NATO napadlo bezdůvodně Srbsko, Lybii a Irák!‘ křičí autor a opět je to podle něj důkazem, že se nám opět lže.

Nikdo přece nepopírá, že NATO napadlo Srbsko, Libyi a Irák, a že to byl průser. Konec konců nejvíce proti tomu protestovali ti, kteří jsou dnes nálepkování jako neomarxisté. Ale to zároveň nijak neznamená, že Putin není bezpečnostní riziko pro Evropu, tak jak bezpečnostní riziko chápe z titulu své funkce šéf NATO, jehož členy jsou třeba i pobaltské státy.

Rusko je přece velmoc a existují bezesporu ruské zájmové sféry, kam patří například Pobaltí a střední Evropa, které jsou zatím pro Rusko nedostupné. Nelze popřít, že Rusko podporuje v Evropě právě ty strany, které jsou, řekněme nacionalistické a populistické, a jejichž vítězství by nepochybně vedlo k rozpadu EU, například Putinova strana Jednotné Rusko uzavřela dohodu o spolupráci s rakouskými Svobodnými.

Copak není rozpad EU bytostným zájmem Ruska?

Ale bude to, co přijde po rozpadu EU, ať si o něm myslíme cokoliv, až se ujmou vlády všechny ty strany ohánějící se dnes svobodou, až se opět vrátíme do ruské sféry vlivu, bude to opravdu svobodou?

Bude pak, dejme tomu, možné napsat o Putinovi něco takového, co dnes píšou lidičkové z Vlasteneckých kravin třeba o Hillary?

A tak by se dal zpochybnit každý článek, který autor uvádí jako důkaz svého tvrzení, sám se názorně dopouštěje toho, z čeho vehementně obviňuje ,mainstreamová‘ média.

Když s ním budete chtít diskutovat, tak začne křičet, že lžete, že on rozpozná pravdu od lži a bude křičet tak dlouho, dokud opravdu raději nedáte za pravdu Zemanovi, že nejhorší je srážka s blbcem, to jest s někým, kdo s námi nesouhlasí. Takže jste ve finále přece jen usvědčeni z neomarxismu a elitářství, protože, chtě nechtě, musíte takového člověka považovat za blbce, který volí Zemana, i když dobře víte, že je to jeho taktika.

Ale zkuste třeba něco poznamenat o tom, že vítězství Trumpa není ve skutečnosti vůbec žádnou vzpourou lidu, už jen proto, že ho volilo míň voličů než Clintonovou, že Trump ani v nejmenším nevrátí moc americkému lidu, protože by o tuto moc musel připravit jedno procento nejbohatších Američanů, že Trump i Putin jsou přinejmenším taky takoví psychopati jako Hillary, a uvidíte sama, slečno Ireno, jak se na vás vrhnou ti, kteří nejvíce křičí o nálepkování, vrhnou se na vás jak Palestinci na židovský stát.

Tak vypadá ruská propaganda, financovaná z peněz ruských daňových poplatníků.

Líbila se vám moje přednáška?“

Irena se však zatvářila znuděně: „Byla to nuda. Myslila jsem, že je to sluníčkaření větší vzrůšo, větší odvaz. Nemáte doma aspoň sbírku motýlů? Nebo Zemanových bonmotů, abych se zasmála blbcům, kteří nám otravují život?“

„Mám jen sbírku podvazků,“ pokrčil Jarda rameny.

„Tak mi udělejte aspoň čaj. Ruský listový,“ řekla Irena.

Jarda udělal čaj.

A tu se najednou ukázalo, jakou vášní je pro Irenu pití čaje.

Vypila ho během jedné hodiny, bez jakýchkoliv problémů, dobře tři litry, takže to nakonec vypadalo jako by byla ruským intelektuálem, ne-li dokonce samotným Duginem!

A opravdu Irena, zrovna když chtěl na ni Jarda sáhnout, zvolala: „Velké Srbsko, je čas konat!“

„Škoda, že se toho nedožil Rajko Doleček, a přitom vypadala tak nadějně,“ pomyslel si Jarda a vyhodil Irenu ven.

Dnes večer se bez toho bude muset obejít, dnes večer bude z Jardy sluníčkařský truchlivý bůh.