Jak parazitovat na někom známějším? Nejlépe napsat protiblog. Něco, jako když se lidé dříve bavili pozorováním místního blázna. Jářku, proč lidem tu zábavu nedopřát?
Osoby:
Máma
Táta
Děti
Petřík
Cenzor
Máma stojí u kuchyňské linky, maže suchary medem, táta čte noviny, pět dětí hledí na mobily
MÁMA: „Na večeři budou suchary s medem.“
TÁTA: „No jo!“
MÁMA: „Musíš pořád číst ty noviny, když s tebou mluvím?“
TÁTA: „No jo!“
MÁMA: „Proč si aspoň nehraješ s dětmi?“
TÁTA: „No jo!“
MÁMA: „Co to vlastně čteš?“
TÁTA: „Ale co by, Frankfurter Allgemeine Zeitung.“
MÁMA: „Cože?
Ty čteš západní mainstream?“
TÁTA: „A co mám číst, když ten Petřík pořád nejde?
Slíbil, že přijde a přinese odkazy na zakázané weby, kde se píše ta nejčistší pravda, proto jsou taky zakázané.
Jenže ten Petřík pořád nejde a nejde!“
MÁMA: „Jen aby nám Petříka nesmazali cenzoři!“
TÁTA: „Poslouchej, mámo, tady se píše, něco by tě mohlo zajímat.“
MÁMA: „Co by mě tak mohlo zajímat na západním mainstreamu?
TÁTA: „Ne, mámo, počkej, to je fakt zajímavé. Tady píšou, že nějací vědci na univerzitě v Lipsku zjistili, že víc než čtvrtina Němců by si buď vysloveně přála, nebo alespoň by přímo neodmítla, aby země měla autoritářského vůdce. 11 procent Němců je přesvědčeno, že jsou přirozeně nadřazeni jiným národům, dalších 20 a půl procent na tuto otázku nemá jasný názor a nikterak se proti tvrzení o přirozené nadřazenosti nevymezuje.
MÁMA: „A on někdo čekal u jedné z kulturně nejobohacenějších zemí Evropy něco jiného?
Někdo čekal cokoliv jiného než růst nesnášenlivosti u země, která je ve světové špičce v tlaku na politickou korektnost, multikulturalismus a cenzuru?
Někdo čekal něco jiného u Němců, kteří v historii vždy vynikali prvotřídním sklonem k extremismu na obě strany?
To já už přece věděla za svobodna, ještě než jsem si tě vzala, táto!“
TÁTA: „Ale ty reparace by nám mohli zaplatit. Mohly by se třeba použít na důchody, víš, aby rostly. A já bych si za ně koupil novou pilu. Tuhle jsem řezal popravčí špalek, ale moc jsem na to tlačil a pila se mi zahltila.“
MÁMA: „To jsi celý ty, táto!
Prostě sociální inženýr.
Ale já už to věděla za svobodna, ještě než jsem si tě vzala, že iniciátoři multikulti a hlavní tahatelé za pilu dobře vědí, že to skončí nenávistí. Proto také už několik let tvrdím, že někdo má zájem rozpoutat v Evropě další velkou válku, proto nechali projít uprchlíky Řeckem Makedonií, Srbskem a Maďarskem až do Německa.“
TÁTA: „Takže zase bude Velká válka. Narukuji a budu ti posílat dopisy z fronty, dokud nepadnu. Ono se to tomu multikultarismu vlastně povedlo. Tolik nenávisti, co teď, potom hate free, to nikdy nebylo.
A teď ještě do toho ty německé reparace!“
Máma sebou trhne
MÁMA: „To je Petřík! Nikdo nestojí za dveřmi tak tiše jako Petřík!
Jdi mu, táto, otevřít, já jsem celá umazaná od medu!“
Táta otevře dveře, dovnitř vchází Petřík v červeném svetru
PETŘÍK.: „Pochválen buď Pán Ježíš, Kristus!“
TÁTA: „Až navěky, amen!
Nesete!?“
PETŘÍK: „Nesu.
(Petřík si všimne novin a zakryje si oči)
Proboha, dejte to pryč, nesnesu pohled na tolik lží a polopravd!“
MÁMA: „Okamžitě to schovej, táto, nebo nám Petřík ještě omdlí.“
TÁTA: „No, jo. Dyť já na to zapomněl, jak na vlastní smrt, že máte, Petříku, alergii na západní mainstream!
Ale teď už nám řekněte ty odkazy na ty zakázané weby, ať se konečně dozvíme, jak to bylo v té Sýrii s tím chemickým útokem.
Udělali to Američané, že jo?!“
MÁMA: „Já už to věděla za svobodna, ještě než jsem si tě vzala!“
PETŘÍK: „Udělaly to západní demokracie ve spolupráci s Mašíny. Máte papír a pero?“
TÁTA: „Papír je tady a pero tady, budu to raději psát neviditelným inkoustem, jeden nikdy neví.
PETŘÍK: „Tak si pište www....“
(Najednou zhasnou světla, a když se zase rozsvítí, je Petřík pryč a místo něho stojí na jevišti Cenzor)
CENZOR: „Pan Petřík musel být, bohužel smazán, protože vám chtěl sdělit odkazy na zakázané weby. S takovými lidmi, jako je on, nemůžeme jednat v rukavičkách.
(obrátí se na tátu s mámou)
A vám sděluji, že vám budou odebrány všechny děti, protože vaše rodina nebyla nikdy funkční, copak to jde, aby děti měly na večeři jen suchary s medem?
(Na jeviště vejdou jeptišky a odvedou děti, které pořád hledí do mobilů.)
Tak to bychom měli, teď si konečně můžu zarecitovat poemu ,Dvanáct‘ od A. Bloka v upraveném překladu J. Nohavici: ,Tancuje vítr, bodá sníh, dvanáct jich kráčí po pláních...
(Cenzor procítěně recituje)
MÁMA: „Táto, ty to tak necháš?
Vzali nám děti!“
TÁTA: „To se ví, že nenechám!
(Táta si stoupne před Cenzora)
Dnes je výročí křišťálové noci. Noc, kdy bylo vypáleno několik synagog. Zpětně je to nazýváno zločinem. A v dnešní době když se někdo pokusí vypálit synagogu, tak je to omlouváno s tím, že se jedná o vyjádření nesouhlasu!“
(Cenzor odstrčí tátu, který se podívá na mámu)
CENZOR: „A teď něco od B. Okudžavy v překladu J. Nohavici: ,Tenhle systém se ujal, je poznávací, a laciný při vší té bídě na moudré křičí se, hlupáci, hlupáci, no a hlupáky zas není vidět, není vidět, není vidět!“
MÁMA: „Kdyby se aspoň při tom tak blbě nekoukal, když už chce, abychom se měli všichni ve spolek tak nějak rádi!
(máma si odplivne a obrátí se na tátu)
A ty taky se tak blbě nekoukej, stejně jste všichni šovinistická prasata!“
Padá opona
