Názory na párování se různí. Ale v zásadě se tyto názory dělí do dvou skupin. Je lepší párová čtyřka s velkým kormidelníkem, nebo bez velkého kormidelníka?
Lausovi měli Pakla moc rádi.
„Kdepak Láďa, bez toho by byl můj institut jako zvláštní škola bez školníka, nebo hřbitov bez hrobníka!“ říkával starý Laus u nedělního oběda, srkaje polévku.
Paní Klivie si dokonce pod polštářem schovávala pramen Paklových žíní z jeho ohono, tlustý dobře na dva prsty. Starý Laus vždy počkal, až usne a pak šikovně, aby ženu neprobudil, vytáhl Paklovy žíně zpod polštáře a všude možně se jimi šimral.
„Vrrr, vrrr, ten Láďa je ale šikula!“ vrněl u toho blahem.
Ale nejraději měl Pakla mladý Vašík Lausů.
„To by bylo krásný, Láďo, kdyby ses dostal s tím svým ohonem do toho Senátu, to by ho pak nezrušili!
To bychom mohli jezdit do práce spolu na kole.
Vzal bych tě na štangli na svým Colnagu, ať furt nemelu hubou tak na prázdno!“ snil mladý Vašík.
„To byl vždy můj sen, svízt se na Colnagu, na štangli. Já asi do toho Senátu fakt půjdu, aby ho nezrušili, ale ne po svejch, na tvý štangli tam půjdu!“ rozhodl se Jakl, že do toho Senátu asi fakt půjde.
Takže až potkáte na Malé Straně dva dospělé muže na jednom kole, modrém Colnagu, tak se nelekejte.
Ten, co šlape, to je mladý Vašík, a ten, co se veze na štangli, to je Pakl.
Buďte tak hodní a ustupte jim, prosím, z cesty, ať mohou hezky projet do práce. Vždyť za pár let můžou jezdit spolu do práce klidně až na Hrad.
Že je to na Hrad do kopce?
Nebojte, jednak to mladý Vašík to pohodě vyšlape, on je totiž fakt dobrej, a jednak on ten Pakl zase tolik neváží, on jen tak vypadá!
