Napíše Sobotka Babišovi taky dopis? V časech, kdy už se dopisy skoro nepíšou, bychom měli být vděční za každý dopis
Andrej B., šedesátiletý muž, který se před necelými lety stal ministrem financí, se ještě nechystal spát, ačkoliv už bylo pozdě večer a všichni ti, kteří nemluví a makají, už dávno snili své horečnaté sny, jako každý člověk, který vstává ráno do práce, kdy neviditelná síla vytáhne z lůžka a mrskne jím do jedné z velkých krabic, jež vyrostly díky zahraničním investorům na orné půdě.
Andrej B. nespal, protože psal dopis předsedovi vlády.
Ta věc, ve které se obracel na předsedu vlády, byla opravdu velmi vážná a nesnesla již nejmenšího odkladu. Proto teď, Andrej B., maje rozsvícenou svíčku, aby nikoho nevzbudil, skláněl se nad listem papíru, kterýsi byl předtím vytáhl z kapsy svého saka, a proto byl ten papír trochu pomačkaný.
Ale to Andreji B. nevadilo, psal a přitom si tiše předříkával: „Vážený pane předsedo, všechno kolem už ztichlo, uložilo se ke spánku, já však chemicky reaguji na Vaše vyjádření, jež jste ráčil ze sebe dostat ve čtvrtek minulý týden a to v návaznosti na bod, který byl patnáctého t.m. projednán, jak jsem se doslechl ze spolehlivých zdrojů, v Poslanecké sněmovně pod velmi výmluvným názvem ,Daňové podvody ministra financí‘
Ježto jsme tímto ministrem financí já, jak možná víte, dovoluji si Vám připomenout jednu zásadní věc.
Daňový podvod je trestný čin.
O mojí vině a následném trestu může tedy, zcela logicky, rozhodnout jen soud!
To vyplývá z Listiny základních práv a svobod, jež mi zaručuje právo na spravedlivý soudní proces.
Ale to poslanci v mém případně zřejmě nějakým omylem přehlédli.
Staví se do role policie a žalobců, požadujíce po mně věrohodné vysvětlení.
Jenže kdo bude rozhodovat o tom, jestli je mé vysvětlení věrohodné nebo ne?
Zase jen poslanci!
Z toho vyplývá, že se motáme v začarovaném kruhu, který nemá se spravedlností nic společného.
Byl bych snad i před poslanci k ledasčemu přiznal, vždyť nejsou orgánem činným v trestním řízení, ale bojím se, že by mne za to zlynčovali.
Můj strach z toho je zcela oprávněný.
Nedávno jsem totiž vyslechl ve sněmovních kuloárech rozhovor, který mé obavy zcela potvrzuje.
Mám jistou praxi v poslouchání cizích rozhovorů, aniž bych byl těmi, kdo spolu hovoří, zpozorován. A tak tomu bylo i v tomto případě.
Nenápadně jsem se pohyboval v poslaneckých kuloárech, když v tom jsem narazil na dvojici dvou velmi vlivných poslanců.
,‘B. (to jako já) je už namydlený. Už nám nemá co víc ukázat,‘ řekl jeden z těch vlivných poslanců, aniž by si mne všiml.
,Můžeme ho s klidným svědomím zlynčovat. Kníže má na plicích dost dehtu, myslím, že to bude stačit. Jen aby peří nepochybělo,‘ řekl druhý vlivný poslanec.
,Rozpáráme všechny peřiny, co máme doma a bude i dost peří. Husího, prachového. Hezky ho v něm vyválíme. Bude vypadat jako sněhulák, hehe!‘ zasmál se první vlivný poslanec.
,Za to ojebávání státu si to B. zaslouží! Spravedlnosti bude učiněno za dost, už bylo na čase! Hned, jak se tady ukáže, zlynčujeme ho!‘ zamnul druhý poslanec svýma rukama natolik výmluvně, že o tom, co chtějí se mnou provést na půdě sněmovny, nemohlo být nejmenších pochyb.
Vážený pane předsedo, zdá se, že i Vy souzníte s těmito poslanci, žádáte-li po mne, abych vysvětlil své, jak vy říkáte ,podvody´. Zdá se, že i vy mě chcete vyválet v dehtu a obalit peřím, abych vypadal jako sněhulák.
Abych vám odpověděl na toto vaše vyjádření: ,Pokud pokládáte za nezbytné, abych nebyl podezírán z daňových podvodů, odvolejte mne z vlády, nebo rovnou požádejte sněmovnu, aby vyjádřila Vaši vládě nedůvěru, a tím jedním rázem a jednou provždy učinila otázku údajných daňových ministra financí, to jest mne, bezpředmětnou.‘
Pokud tak učiníte bezodkladně, nejlépe ještě dnes, mohly by se koncem příštího týdne konat předčasné volby, které by jasně oněm poslancům, již mne chtěli lynčovat, a k nimž se nejspíše řadíte i vy sám, ukázaly, jak vypadá spravedlnost, vezmou-li ji do rukou voliči.
Já jsem veřejnosti všechno vysvětlil. A veřejnost o mé nevině v této pseudokauze ani nejmenším nepochybuje. Myslím, že tyto předčasné volby byly by pro všechny, kdo mě chtějí lynčovat, dostatečným trestem za neobjektivitu, jíž se dopustili v případu mých daňových podvodů, další jejich potrestání již nepožaduji.
S pozdravem
Váš koaliční partner Andrej B.“
Andrej B. dopsal dopis a ještě jednou si jej přečetl. Pak papír složil na čtyřikrát, vložil do obálky a, jak byl, vyběhl ven a hodil jej, i bez známky, do poštovní schránky.
Pak se vrátil a konečně si lehl.
Zdálo se mu, že rozdává koblihy z koše a sytí jimi zástupy, byl to moc pěkný sen, koblih v koši vůbec neubývalo.
Ale pak Andrej B. na něco vzpomněl a rychle se probudil.
„Do paroma, snad nebude jezdě pozdě,“ doufal, přehazuje si přes sebe svrchník a spěchaje k poštovní schránce, do níž hodil dopis.
Když ke schránce přišel, nejdřív na ní zkušeně zaklepal a pak jakýmsi fíglem z ní dostal svůj dopis. Zuby roztrhl obálku a propiskou rychle dočmáral: „P. S. Blogerem roku volím Trčálka!“
Pak obálku, pomocí náplasti, kterou vzal kdoví kde, zalepil a zase hodil do schránky.
Spokojen se vrátil domů, a když se vysvlékal, vypadl mu z rozpárané podšívky dluhopis v nominální deseti miliónů kaček.
Má to ale někdo štěstí!
