LGBT, to zní hrdě! Sami se o tom můžeme opět jako náhodní kolemjdoucí přesvědčit v pražských ulicích a tramvajích
Navštívil jsem v těchto dnech vesničku Pride Village, zabloudiv do ní čistě omylem. Při pohledu na příslušníky a příslušnice LGBT+ dojící duhové krávy se mi chtělo zvracet, necítil jsem nic než jen čistý hnus.
„Copak takto se dojí kráva, i když je duhová?!“ nemohl jsem se dívat na tu prasárnu, kterou dojení duhové krávy v podání LGBT+ bylo.
O krmení duhových přeštických prasat, jemuž jsem v Pride Village rovněž příhlížel ani nemluvě, bylo to neméně odporné.
Po tomto otřesném zážitku jsem šel rovnou za pořadateli Prague Pride. Našel jsem je v takovém malém stanu nedaleko Karlova mostu, bylo v něm místo sotva pro tři osoby, jež musely být zároveň mírném podřepu, aby se do něj vešly.
„Vy to pořádáte? Ten duhový hnus?“ zeptal jsem se přítomných.
„Jo, pořádáme, máme na to esreóčko. Chcete podepsat Pride Business Forum Memorandum deklarující podporu LGBT+ diverzity a inkluze na pracovišti a aktivní uplatňování principu rovnosti?“ zeptali se mě přítomní.
„Jděte už do prdele s tou svojí buzerantskou angličtinou, nechci podepsat žádnou vaši pičovinu“ poslal jsem je do prdele s tou jejich buzerantskou angličtinou a pokračoval, „chci vám něco říct.
Heleďte, mně nevadí, že jste, kdo jste, i když možná sami vlastně nevíte, co jste.
Buďte si klidně na to hrdí, ale nestavějte tuto hrdost na odiv tím nejblbějším možným způsobem, proboha!
Tanec, duhové vlajky, na to můžete být hrdý opravdu jenom blbec.
Heleďte, jednou jste LGBT+, menšina, jak vy tomu říkáte, tak jděte, sakra, příkladem!
Místo tanečků, ocucávání na veřejnosti a mávání duhovýma vlaječkama dělejte něco, abyste na sebe mohli být hrdí nejen vy sami, ale aby na vás mohli být hrdí i všichni ostatní!
Ptáte se, co tedy máte dělat, když ne jenom pořád tančit, ocucávat se na veřejnosti a mávat duhovýma vlaječkama?
Bože, vždyť na světě je tolik palčivých problémů a vy se ptáte, co máte dělat, když ne jenom pořád tančit, ocucávat se na veřejnosti a mávat duhovýma vlaječkama!
Vezměte si třeba dětskou práci!
Jděte pracovat do továren místo dětí a živte svou prací jejich rodiny, aby děti nemusely pracovat a mohly se vzdělávat!
Haste i za cenu vlastního života lesní požáry, nebo hořící skládky pneumatik!
V Číně utlačují Ujgury, vezměte Čínu útokem a osvoboďte je!
Bojujte za lidská práva proti islamistům v Mali a Senegalu, bojujte za lidská práva se zbraní v ruce proti Islámskému státu!
Zkrátka a dobře, dělejte to, co nikdo nechce dělat, čistěte latríny, obětujte se pro druhé, jak se obětoval jeden z vás, Ježíš Kristus!
Buďte jako on, buďte tam, kde se bojí být všichni ti, kterým jste trnem v oku, pokládejte své životy, aby jiní mohli žít, leťte jako první lidé na Mars bez možnosti návratu, a pak bude vaše hrdost skutečnou hrdostí!
A pak už nebude nikoho na světě, kdo by nechtěl říct: ,Jsem hrdý na to, že mám za sousedy buzeranty, manžele!‘
To je váš úkol, vaše poslání.
A ne podepisování nějakých pičovin nebo udělování ocenění LGBT+ Friendly Employer, jež je určeno zaměstnavatelům, kteří zavádějí opatření směřující k lepší inkluzi LGBT+ zaměstnanců a zaměstnankyň v České republice, což je ta největší pičovina na světě.
Buďte jako Kristus, přinášejte jako on největší oběť, pro to vás bůh poslal na svět, ne proto, abyste tančili, mávali vlaječkami a ocucávali se na ulicích!“
To jsem tam těm lidem ve stanu řekl.
Oni se na sebe podívali a pak mi řekli: „Ale rozvíjení LGBT+ diverzity na pracovišti je taky důležité. Proto rozvíjíme veřejnou diskusi na téma LGBT+ diverzity a věříme, že tím změníme jeho přetrvávající stereotypní vnímání a posílíme tak přístup, který je dobrý pro firmy i jejich zaměstnance .“
„Jděte do prdele. Chudák dobytek v té vaší Pride Village, vám bych se do parády opravdu nechtěl dostat,“ mávl jsem rukou a vyšel ven z toho jejich duhového stanu.
Bylo to příjemné, zase narovnat, nemuset už být v podřepu, skočil jsem do první duhové tramvaje a načerno se nechal odvézt až na Bílou horu, na venkově už bylo dle všeho po žních, po obilí v okolí Letohrádku hvězda nebylo už ani stopy, i ta strniště už nadobro zmizela, zcela zaorána...
