Osvětová činnost, jíž se zde nezištně věnuje pan Máj, je bezesporu chvályhodná. Dovoluji si však upozornit na chybu v jeho článku "Drang nach osten", a totiž tu, že se správně píše Drang nach Osten
Už od božího rána byl soudruh Stalin podmračený, jeho husté kavkazské obočí se krabatilo a rovněž tak i knír.
Soudruh Molotov to pozoroval se znepokojením, neboť dobrá nálada soudruha Stalina mu, stejně jako veškerému sovětskému lidu, byla nadevše drahá, tak moc si přál, aby nekorunovaný vůdce světového proletariátu byl pořád veselýa usměvavý.
Řekl mu proto několik nových lechtivých anekdot o Leninovi, které zaslechl od sovětských pracujících, ale ani to soudruha Stalina nerozveselilo, takže soudruhu Molotovovi nezbylo, než se soudruha Stalina otázat přímo: „Vám ty anekdoty nepřipadají vtipné, soudruhu Staline?
Sovětští pracující se jimi baví, mohou se smíchy utlouct, ale vy jste pořád zamračený!“
„Jak bych nebyl zamračený, když mám velké trápení!“ povzdychl si soudruh Stalin.
„Zase ten zloduch Trockij, Ukrajinec a Žid v jedné osobě?
Už aby mu konečně někdo roztříštil lebku cepínem!“ odplivl si soudruh Molotov.
„Trockij je svině, to je bez demokratické vnitrostranické diskuze, ale teď mne trápí něco jiného,“ povzdechl si soudruh Stalin a zkroušeně pokračoval, „asi budu muset obsadit Finsko, už je to tak, do prdele práce!
Varoval jsem, jak dobře víte, finského ministerského předsedu, že pokud dojde k válce s Německem, obsadím Finsko v rámci předsunuté obrany SSSR.
K válce s Německem sice ještě nedošlo, však jsme taky podepsali pakt o neútočení, a taky dodáváme do Německa suroviny, aby mohl Hitler vést válku s naším největším nepřítelem, západními demokraciemi, ale i tak budu muset Finsko obsadit.
Bože, jak mě se do toho nechce!
Už když jsme obsadili Polsko, cítil jsem v sobě takový hnus jako nikdy.
A teď to Finsko!
Čert, aby to spral!
Bylo mi špatně v semináři?
Proč jsem jen zběhl ze semináře a dal se ke komunistům!?
Kdybych nepopravil Bucharina, Zinovjeva a Kameňeva, mohl jsem tu svinskou práci hodit na ně.
Ať se činí a tuží oni!
Byla chyba, že jsem je popravil, teď abych se tady v Kremlu dřel se vším sám.
A víš, co je na tom nejhorší, soudruhu Molotove?“
„Co?“ zeptal se soudruh Molotov.
„Nejhorší na tom je, že vlastně napadne spojence svého spojence, totiž Německa,
Proto se tak mračím.
Kéž by ještě žil maršál Tuchačevskij, ten by si věděl rady!
Kdoví kam v tom sedmatřicátém zmizel i manželkou, jmenovala se stejně jako moje stará, Světlana, proto mi byla vždy sympatická“ povzdechl si soudruh Stalin.
„Kdo ví,“ přikývl soudruh Molotov, ale pak se usmál, „nermuť se, milovaný soudruhu Staline.
Právě mě něco napadlo!
Když naplníme prázdné flašky od vodky hořlavinou, získáme báječnou zbraň!
To by v tom byl Trockij, abychom s tím Finy neporazili na hlavu!“
„To se mi líbí!“ luskl prsty soudruh Stalin a na jeho tváři se konečně objevil úsměv.
Soudružsky objal soudruha Molotova a začal jej líbat od samé radosti.
Jenže soudruh Molotov byl alergicky na šimrání kníru a proto se bránil.
„No tak, soudruhu Staline, přece se nebude líbat jako slečinky,“ domlouval soudruhu Stalinovi, ale marně, Stalinův knír ho šimrat nepřestal.A
