Dobrá zpráva:„Poslanec Babiš vydán, proces může začít“

Matrix je samozřejmě svinstvo. Ale i matrix dokáže někdy potěšit. Třeba jako teď, když vydal poslance Babiše. Zdá se, že je opravdu možné zneužívat nejen tři tisíce měsíčně sociálních dávek, ale taky i mnohamilionové dotace

            Krátce po svém vydání k trestnímu stíhání byl poslanec B. vzat do vazby, stalo se tak, když vycházel z oprýskaných dveří a chlupatými kosočtverci počmáraných dveří Sněmovny.

            „Existuje důvodné podezření, že obviněný chce srovnat Čapí hnízdo se zemí a tak zahladit stopy své trestné činnosti,“ stálo v odůvodnění rozhodnutí o vazbě.

            Policisté, kteří převáželi poslance B. do vazby v nenápadném autě, otřískané felicii s kouřovými skly a tuctovou espézetkou, mlčeli. Na otázky poslancovy, kam ho vezou a podobné, nijak nereagovali. Tři z nich byli hladce oholeni, ale čtvrtý z nich měl nápadně dlouhé vousy. Tento policista řídil, poslanec B. mnohokráte spatřil jeho tvář ve zpětném zrcátku.

            Konečně dojeli k vazební věznici, projeli její bránou, auto zastavilo.

            Policisté vystoupili a zrovna tak poslanec B. Cítil, že má trochu ztuhlé tělo. Ale nebyl na to čas myslet, protože ho policisté slušně pobídli, aby šel s nimi dovnitř.

            „Tohle si oblečte, v tom tady budete trávit všechen čas,“ řekl mu otcovsky vězeňský dozorce, ke kterému ho policisté dovedli.

            Mundúr padl poslanci B. jako ulitý.

            „Vzali mi předem tajně míru, všechno je dopředu zinscenované, moje postava je atypická,“ blesklo mu hlavou a on se zmohl na odpor, vykřiknuv, „chci mluvit se svým advokátem! Mám na to právo!“

            „Prosím, beze všeho,“ řekl srdečně jeden z hladce oholených policistů a otevřel dveře do vedlejší místnosti, odkud skutečně vyšel advokát poslance B.

            Jeho ústa byla mastná, jako by právě jedl pečenou husu a stejně tak ruce, kterými nejspíše důkladně obíral husí pečínku kostičku vedle kostičky, na hrudi měl velký bílý ubrousek s mnoha mastnými skvrnami, přičemž hned pod advokátovým krkem byl na něm přilepen kousek zelí.

            „To jsem rád, že vás vidím, pane poslanče, jak se máte?

            A co paní Monika?

            Vyřiďte jí, prosím, ode mne, co nejsrdečnější pozdravy.

            Je to fantastická žena, fantastická a hlavně statečná!

            Doufám, že se s ní potkám u voleb, i když za plentu musí každý sám, císař i kmán, panstvo i knechti. To není jako ve zpovědnici, hihi!“ pravil bodře advokát a krátce se zasmál třaslavým smíchem.

            Poslanec B. byl tím smíchem zaražen, ale pak přece jen v něm vybuchlo všechno to, co musí nastřádat v člověku, který měl ještě ráno poslaneckou imunitu a odpoledne má už na sobě vězeňský mundůr, byť skvěle padnoucí a v mnoha ohledech i vlastně velmi praktický oděv.

            „Je to spiknutí! Matrix se mě chce zbavit! Chtějí mi zabránit, abych se stal premiérem a řídil stát jako firmu. Nejde jim pod vousy, že chci udělat z Česka lepší Česko! Jsem tady držen nezákonně! Ničeho jsem se nedopustil, jen jsem pomáhal svým dětem!“ vysypal ze sebe poslanec B. jedním dechem.

            „Taky si to myslím,“ přikývl advokát vážně a pravou rukou sáhl do kapsy svého saka, odkud vytáhl zmačkaný a promaštěný papír, „proto jsem napsal stížnost proti vašemu vzetí do vazby.

            Je to moc pěkná stížnost. Zpochybňuji v něm zdůvodnění soudu tak, že každému musí být jasné, která bije.

            Ještě dnes, hned jak odtud vyjdu, odešlu tuto stížnost do redakcí novin, které vlastníte, takže zítra, až to vyjde tiskem, si to může celý národ sám přečíst a učinit si svobodný úsudek o zkorumpovaném systému, ve kterém žijeme, pracujeme, odvádíme daně, střádáme si na důchod.“

            „Neměl byste to poslat i k soudu?“ zeptal se nejistě poslanec B.

            Advokát rozhodně zavrtěl hlavou: „Ne, ne, ne, to rozhodně není třeba. Stačí nám zcela, když budeme mít veřejné mínění na své straně. Vaše nezákonná vazba nám nejlépe poslouží jako důkaz zkorumpovanosti celého systému, proti kterému bojujete.

            Ale teď už mne, prosím, omluvte.

            Mám tam vedle ještě ne zcela obranou husu, báječnou, z Vodňan, a za půl hodiny mne už čekají doma s večeří, musím si proto pospíšit.“

            Advokát zmizel zase ve vedlejší místnosti, odkud se začalo ozývat hlasité mlaskaní.

            Nebylo však dopřáno kochat se poslanci B. tím, jak si někdo pochutnává na jeho vodňanské huse, neboť jej odvedli do jeho cely.

            V cele se nacházela patrová palanda, na jejíž vrchní části už kdosi ležel.

            Když dozorce zavřel za poslancem B. dveře, onen člověk se zvedl, hbitě seskočil dolů a podal poslanci B. ruku.

            „Vítám tě v gehenně. Odtud se, kamaráde, bez flastru ven nedostaneš. Já jsem jinak hostinský od Kalicha. Můj brácha dělá do Senátu a taky šéfuje divadlu. Vinohradskýmu, to se ví. Zavřeli mne sem, páč jsem krátil DPH. Instaloval jsem si totiž do registrační pokladny zakázanej šidící softwér, hehe!“ představil se poslanci Babišovi jeho spoluvězeň, a, když se krátce zasmál, pokračoval dál, „a za co seš tady ty?“

            „Viní mě, že jsem podvodně získal padesát miliónů z evropských dotací,“ přiznal se poslanec Babiš.

            „Padesát miliónů?“ podíval se na něj s údivem spoluvězeň, kroutě hlavou, „blbých padesát miliónů? Stálo ti to za to, člověče, zlatá, kvůli padesáti mega strkat hlavu do oprátky?

            Vždyť já jsem na DPH ošidil erár každý den dobře o tisícovku a stačilo mi to, a ty se necháš tak blbě zabásnout kvůli padesáti mega?

Přes tebou tady byl se mnou nějakej Pelta. Taky čachroval s dotacema, prej aby měl českej fotbal dost peněz.

A stálo mu to za to, když ti naši nazdárci nejsou ani schopný postoupit na mistrovství světa?

Však jsem mu to taky hned řekl, že je blázen, když se tak pro českej fotbal sebeobětuje.“

            „A čo som mal robiť iného, abych zachránil hniezdo pre tých zasratých bocianov, do riti?“ vzpomněl si poslanec B. na svůj rodný jazyk.

            „Měl jsi na to jít od lesa, jako já, jako každý živnostník,“ odpověděl spoluvězeň a dlouze si zívl, „čéče, už zase na mě leze to pitomý spaní. Tady nejlip ubiješ čas tak, že všechno prospíš. Však taky nic jinýho mezi výslechy nedělám, že jenom spím. Jestli ti můžu poradit, dělej to taky tak.

            Zdřímni si, kamaráde, a nech si něco pěknýho zdát. To je to jediný, na co máš tady ještě právo, na pěkný sny, to je to jediný, co proti tobě nemůžou použít.“

            Poslední svá slova pronesl spoluvězeň, již se škrábaje zpátky na svou postel. A opravdu sotva na ni ulehl, usnul.

            „Copak mohu spát, když jsem nechal ženu a děti samotné v čapím hnízdě?“ pomyslel si poslanec B., sedaje si na své lůžko.

            Ale jen si na něj sedl, zmocnila se jej taková únava (není divu, potom všem, co v tento den prožil), že se tak tak ještě stačil natáhnout na postel, aby už sekundu na to spal, jako když ho do vody hodí.

            Co se mu zdálo?

            Podle toho, jak se spaní usmíval, asi něco moc hezkého.