Na jistém památníku v českém městě musel být odstraněn nápis popisující dnešní dobu slovy: „Lež se stala normou“. Establishment donutil své otroky nápis stáhnout
Dnes napadlo hodně sněhu. Je to, co si budeme tajit, hotová kalamita.
A když se Vlasťa najedl čerstvě napadaného sněhu, ztratil všechny zábrany a hlásal pravdu, kterou si sám dohledal na internetu a pak přetavil do svých vlastních slov, neboť Vlasťa byl konzervativní myslitel.
„Postfaktická doba se vyznačuje tím, že pravda i lež mají shodnou hodnotu,“ vykládal Vlasťa a přitom si házel lopatou do úst sníh zrovna tak, jako kdysi dělali topiči v kotelnách, když přikládali do kotle uhlí," obecné normy v postfaktické společnosti nejsou uznávány, to se ví, morálka neexistuje jakbysmet, takže se nikde, natož na sociálních sítích, neuznává obecně uznaný stav poznání, ale uznává se úplně jiný stav poznání, totiž ten stav poznání, který je právě na sociálních sítích, případně v řetězových e-mailech, prezentován jako poznání.
Každý člověk je nezávislou entitou a může si říkat, co chce. Stejně mu to není nic platné. Vliv na nic nemá. Do veřejných věcí mluvit nemůže a proto do nich na sociálních sítích mluví všichni, i ten největší blb se na sociální síti stává tím nejschopnějším veřejným činitelem. Chytrých lidí, kteří si dokážou dohledat informace, a proto stále hledí do obrazovky, není potřeba ,a proto se většina sice stále dívá do obrazovky, ale hraje přitom hry.
Rozdíl mezi realitou a iluzí není poznatelný, na obrazovce to stejně rozlišit nelze.
Zprávy z Velké vlastenecké války jsou nerozeznatelné od počítačové hry.“
Šel kolem Ivan Ivanovič a vidí, že Vlasťa hlásá pravdu a konzumuje přitom čerstvý sníh, hází si jej lopatou do úst..
Chvíli se na něho dívá a ani neví jak, dostane náramnou chuť na vodku, a tak jde do krámu.
„Tak co, Ivane Ivanoviči, dostal jste zase chuť na vodku?“ ptají se ho v krámě.
„Jo, dostal,“ přikývne Ivan Ivanovič a rozvážně dodá, „Lidé si takový život zvolí, protože svoboda znamená zodpovědnost, morální normy, práci a starosti.
Proč bychom jinak pili, když umělá inteligence to dovede lépe?“
„No, jo to je pravda. Establishment nic dokazovat nemusí, jejich sdělení se nemusí ověřovat, jejich sdělení je automaticky „ověřená informace“.
Nejsme tedy už v situaci, kdy by se o věcech diskutovalo, jako za Stalina, ale myšlenky se už nám rovnou diktují. Představitelé diktatury v televizi určují, který zdroj a která informace je ověřená, mocensky vyhrožují jiným postojům, mají vždy oficiálně „pravdu“ a ostatní jsou západní agenti financovaní ze zahraničí,“ prohodí v krámě a prodají Ivanu Ivanoviči lahev vodky.
No, a pak Ivan Ivanovič tu lahev vodky vypil a všude kam přišel, ho vítali, aniž by si museli ověřovat, jestli má pravdu, protože ve vodce je vždy pravda.
Literatura: Vlastimil Podracký, Zkáza nebo zachování, Česká Citadela 2023
