Dědova smrt
Děda moc nepil.
Pamatuji si, že i za těch nejparnějších a nejdusnějších letních dnů byl docela střízlivý, stál pevně na nohou, nekymácel ze strany na stranu, mluvil jasně a zřetelně, vůbec ne z cesty.
A domácí zabijačky?
Ani při těch nebyl nikdy opilý, a to prasata, která se zabíjela, vážila dobře i dva metráky a sádla z nich bylo skoro pokaždé několik hrnců.
Proto jsem nechtěl věřit, když mi sestřenice, jež mne navštívila v protialkoholní léčebně, řekla, že je děda mrtvý.
„Nesmysl!
Děda není mrtvý!
Nemůže být mrtvý!
To musí být nějaký omyl!“ vykřikl jsem, kroutě hlavou.
„Je mrtvý.
Pepa (náš bratranec, pozn. autora) ho našel včera ráno mrtvého vedle špalku, na kterém stálo ještě poleno, které chtěl děda rozštípnout,“ řekla však sestřenice.
Tupě jsem na ni hleděl, nedokázal jsem si představit, že by děda byl skutečně mrtvý, ale bylo to tak.
Nakonec jsem vykřikl: „Nevěřím, že by děda zemřel přirozenou smrtí!
Vždyť mu bylo teprve devadesát pět let a vůbec nepil!
Nepamatuji si, že bych ho kdy viděl ležet na zemi!
Jeho smrt byla určitě nepřirozená!
Proč by v létě štípal poleno?!
Musí se nařídit pitva, aby se zjistila skutečná příčina jeho smrti!“
Ale sestřenice mi na to řekla: „Pitva byla provedena ještě včera večer. Dědu pitvali ti nejlepší patologové, ale i ti museli konstatovat, že děda zemřel docela přirozeně, bez cizího zavinění.“
Bylo jasné, že si sestřenice nevymýšlí.
„Bože, děda je mrtvý!“ zavyl jsem nevýslovným hořem.
„Našla se u něj závěť, zřejmě ji měl pořád u sebe, pro všechny případy.
Všechno, dům, pozemky i své celoživotní úspory odkazuje tobě, svému nejmilejšímu vnoučeti. Jsou zde sice ještě jeho děti, naši rodiče, ale i tak dostaneš víc než dost, děda byl dobrý hospodář,“ oznámila mi sestřenice.
Smutně jsem se usmál a řekl: „Nechci všechno. Můj díl by se měl se spravedlivě rozdělit mezi všechna dědova vnoučata, aby nikdo nepřišel zkrátka.“
Sestřenice se taky usmála: „Věděli jsme, že to tak budeš chtít. Proto jsme se dnes, hned ráno, všechna dědova vnoučata sešla a domluvila se, že nic takového po tobě nebudeme chtít. Nemáme na to nejmenší právo, protože taková je dědova poslední vůle.“
„Všechno to prochlastám.
Vím to.
Jsem sice teď na léčení, ale stejně zase do toho spadnu.
Jestli chceme z dědova dědictví zachránit co nejvíc, musíme si my, všechna jeho vnoučata, můj díl rozdělit,“ trval jsem na svém.
„Ne, Karle.
Děda jsi to tak přál, a tak to musí být.
Možná ho to, co za celý svůj život poctivou a neúnavnou prací nastřádal a nabyl, ve finále jeho života tížilo tak, až to všechno nenáviděl. Možná pochopil, že se celý život dřel zbytečně, že smysl života je někde jinde a i proto všechno odkázal tobě, aby se mu na sklonku života odlehčilo, protože věděl, že ty to všechno stejně propiješ.
My toho máme i tak dost, to, co máme, nám stačí, nepotřebujeme víc.
Když to všechno propiješ, nebudeme ti to nijak vyčítat,“ ujistila mě sestřenice.
„Já vím,“ řekl jsem a rozplakal se sestřenici na rameni, zatímco ta mne hladila po vlasech, a utěšovala, že to bude dobré, její druhý manžel je exekutor, mockrát už mě zachránil před nejhorším.
Karel Trčálek
Malá poznámka k malé ukázce z nového románu zdejší spisovatelky
Byli jsme nedávno poctěni názornou ukázkou z připravovaného románu spisovatelky, která zde rovněž publikuje. Kolem této ukázky se rozhořel určitý spor, který si ovšem netroufám nijak rozhodnout, jelikož k tomu nejsem kompetentní
Karel Trčálek
Nebezpečná hra s ohněm paní Kateřiny L.
Co myslíte, že je nebezpečnější? Kouřit na bedně s dynamitem, kontrolovat množství benzínu v nádrži s hořící sirkou v ruce, nebo se vojensky zapojit do války? Kdo tipoval poslední možnost, podle mne trefil
Karel Trčálek
Mistr a Markétka
Budu si muset někdy tuto knihu opravdu přečíst, třeba bude skvělá. Zatím jsem ji jen spálil ve svém krbu...
Karel Trčálek
Minuty pro Hitlera z Institutu Václava Klause
Majitelé jediných pravd, např. ti z IVK, jsou-li přitlačeni ke zdi důkazy, že zadupávají svobodu slova, že destruují voltairovský princip a že umlčují a zastrašují své oponenty, vytáhnou obvykle svůj poslední zoufalý argument...
Karel Trčálek
Zrádce Beneš zachránil republiku, málo platné!
Západní spojenci měli naštěstí dost rozumu, na rozdíl od tehdejších našich domácích chciválků, aby zabránili v Mnichově masakru českého národa, takže Edvard Beneš mohl v klidu vyvěsit bílou fangli, abychom přežili
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Prodej, zahrada, vinice, 750 m2 Uherské Hradiště, část Sady
Uherské Hradiště - Sady
2 500 000 Kč
- Počet článků 2956
- Celková karma 25,03
- Průměrná čtenost 864x