Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Jistá ekonomka konzistentně viní ze všeho zla centrální banky, já spařuji příčinu úplně někde jinde. Ona myslí a já jen kapíruji, respektive kopíruji
Jakási, ne zrovna příjemná pracovní povinnost mě přinutila jet do jistého velkoměsta. Jel jsem vlakem, protože mám chorobný strach ze zvěře, která přebíhá přes dálnici.
A sotva jsem vyšel před nádraží, už se ke mně přiskočil bezdomovec.
„Nemáš drobáka, kámo?“ ptá se mně, celý smradlavý, ale, co je zajímavé, obutý je do martensek.
„Nemám,“ odpovím po pravdě.
„Třicet korun!
Na vlak!“ žadoní bezdomovec dál, dodávaje, „měl jsem všechny svoje peníze na účtu, ale sežraly mi je záporné úroky, skončil jsem na ulici ne vlastní vinou.“
„Nemám u sebe žádnou hotovost,“ pokrčím rameny a vytáhnu z kapsy mobil, „vlastně totiž ani žádnou hotovost už nepotřebuji. Platím všechno mobilem. I jízdenku na vlak jsem si tak koupil, je to levnější a místenku mám dokonce zadarmo.
A v bance jsem nebyl už ani nepamatuji.
Všechno vyřídím tuhle přes mobil, hezky v pohodlí domova. Hotovost jsem držel naposled v ruce loni v zimě, když jsem si kupoval skipas v jednom, uměle zasněženém, skiareálu. Ale to už je taky minulost, protože teď už si můžu koupit skipas v e-shopu, přece nebudu mrznout ve frontě a vytahovat zkřehlými prsty peníze, přepočítávat je a pak ještě kontrolovat, jestli mi vrátili správně.
Opravdu nic nemám, je mi líto, nemám u sebe ani korunu!“
„To už jste dneska třicátý!
Ještě nikdo neměl dnes u sebe žádné drobáky, žádnou hotovost!
Centrální banka nás má už všechny v hrsti, nikdo už hotovost nepotřebuje, jenom my, bezdomovci!“ vykřikne bezdomovec a chytí mě za klopy, „chápete?
Chápete, co tím chci říct?
V hrsti!
Centrální banka!
Sami strkáte hlavy do oprátky, když neplatíte hotově, když všechno vyřizujete přes mobil, když dáváte přednost pohodlí před svobodou, protože svoboda vyžaduje námahu!
Jste všichni zdechlí jako vši, nemyslíte, jen tupě čučíte do mobilu!
Kurva, lidi vzpamatujte se, internetové bankovnictví je bouda, aby se mohla zrušit hotovost!"
Samozřejmě, že si to nenechám líbit a praštím bezdomovce mobilem po hlavě, je to Huawei, a tak mě bezdomovec okamžitě pustí a já odcházím jen s mírně natrženými klopami svého zimníku, do jehož kapsy svůj mobil opět schovám, v té druhé mám, jako každý slušný člověk, střelnou zbraň, abych mohl zabránit nějakému případnému masakru.
Nu, přispěje-li zrušení hotovosti, kterou už stejně nikdo, kromě bezdomovců nepotřebuje, k vymýcení právě takovýchto individuí, pak jsem pro něj všemi deseti!
