Jedete vlakem a je vám nesnesitelně trapně, protože vám nemá, kdo prodat jízdenku a vy přitom dobře víte, že nic není zadarmo. V tu chvíli si přejete, aby vlak raději ani nevyjel a vy se tak nevezli bez placení jako nějací zloději
Podotýkám, že vlakem nejezdím, když to jde, vykonám svou potřebu v otevřené krajině, kryt hořícím keřem mnohem raději, než abych šel, sledován do zvědavými zraky spolucestujících, na toaletu, která dost možná ani nefunguje, je-li ve vlaku vůbec.
Avšak nové změny na železnici, jichž jsem nyní očitým, třebaže vzhledem k výše uvedenému, nikoliv bezprostředně zúčastněným svědkem, ona revoluce, která měla cestujícím přinést větší komfort (lze-li ovšem o něčem takovém v případě železnice vůbec mluvit) i úspory na jízdném, aby jim místo toho však jen přinesla trable, mě nutí zamyslet se nad smyslem života bulharských strojvůdců.
„Proč vlastně existuje takový bulharský strojvůdce a proč vlastně sedí ve vlaku, který mnohdy ani nevyjede, ačkoliv právě tímto vlakem hodlají lidé cestovat do zaměstnání či do školy?“ ptám se sám sebe a rozvíjím svou úvahu, „člověk na tom musí být asi opravdu špatně, je-li bulharským strojvedoucím, který sedí ve vlaku, jenž dost možná ani nevyjede, neboť náleží tzv. soukromému dopravci.
Zcela jistě na tom musí být špatně, vždyť mohl by být, když už nic jiného, aspoň českým strojvedoucím, který sedí ve vlaku, jenž bezesporu vyjel a neomylně míří ke svému cíli.
Co je to za strašlivý osud, který nutí lidi být bulharskými strojvedoucími?
Jaká musí být jejich vina, že byli odsouzeni právě k tomu?
Např. já bych nechtěl být bulharským strojvedoucím ani za nic, a už vůbec bych nechtěl sedět ve vlaku, který dost možná ani nevyjede!
Ale jakýsi smysl jejich existence musí mít, jinak by přece neexistovali, leda by jejich existence byla zcela nesmyslná!
Ale je-li jejich existence nesmyslná, kdo pak zaručí, že stejně nesmyslná není i existence všeho ostatního, protože celkem vzato, každý z nás se může dříve či později ocitnout na místě bulharského strojvedoucího!
Ale lámal bych si tímto hlavu, kdyby nedošlo k revoluci na železnici?
Kdyby koleje neobsadily zcela nezvyklé vlakové soupravy s cizojazyčnými nápisy a bez průvodčích?“
Cítím však, že otázky, které si kladu jsou nad mé síly, a nesmím nad nimi již více hloubat, nechci-li zešílet a nasednout do jednoho z těch vlaků, pokud vyjede, v němž sedí bulharský strojvedoucí.
Sedí a dívá se na koleje, které občas pod ním ubíhají kamsi dozadu, ale když mu někdo, nějaký dispečer řekne, že na klacku dvakrát, tak vůbec neví, chudák, o čem je řeč, protože v Bulharsku nikdy, za celý svůj lidský život tam, nic takového neslyšel, tam mu říkali úplně jiné věci, když seděl ve vlaku, jel.jel a věděl kam, a kdo dnes může o sobě říct, že ví kam jede?
