V tu nejnevhodnější dobu panuje to nejnevhodnější počasí. To sotva může být náhoda, že prší, když bychom nutně potřebovali, aby bylo pěkně a slunečno, když už kvůli ničemu jinému, tak určitě kvůli psychice
Bůh toho vydrží, dá-li se to tak říct, jako zebra, ale i tak je to skutečný zázrak, že to s Čechy vydržel tak dlouho.
Ale tak dlouho se chodí se igelitkou do Lidlu pro boží trpělivost, až se i té recyklovatelné igelitce ucho utrhne.
Napřed k nám poslal bůh uprchlíky, ale my jsme je odmítli, přičemž nejvíc křičeli křesťané, že tady žádné uprchlíky nechtějí.
Pak nám poslal Gretu, ale my jsme neuvěřili, měli i ji za greténa, vysmívali se jejím malým prsům.
Měli jsme se jako prasata ve vepříně v Letech, ale my reptali, baráky, bazény, auta, motorky, to nám nestačilo, křičeli jsme: „My chceme víc! Pryč z EU!“
Tak na nás bůh, jako varování, seslal covid, abychom se teda jako by nad sebou trochu zamysleli
A my?
My místo toho, abychom se nad sebou jako by trochu zamysleli, jsme hodovali na Karlově mostě, odmítali roušky a omlátili ten hadr bohu o jeho pysk (ačkoliv roušku má boží syn na sobě na každém kříži v každém kostele), pařili, jeli do Chorvatska a na boží varování ani trochu nedbali.
Řekněte sami, nenasralo by vás to taky, kdybyste byli bůh, taková svévole?
Ale nejvíc nasrala boha paní Šichtařová.
Ať bůh udělal cokoliv, začala paní Šichtařová okamžitě křičet: „Všechno je špatně! Přijde krize! Finanční i ekonomická! Bůh nás chce vrhnout do chudoby, protože má kolektivistické myšlení“
A tak v tu nejnevhodnější dobu, pouhých čtrnáct dní před dvacátým osmým říjnem, sere za trest jak z bolavé řiti a srát hned tak nepřestane.
Paní Šichtařová tak dlouho volala po chudobě a po krizi, až ji bůh vyslyšel, má je tedy mít, covid a povodně, to už je skutečně smrtelná kombinace.
Ale z této krize nevyjdeme silnější, než kdykoliv předtím, to opravdu ne...
