Ve druhé řadě nám tato kauza (nejenom hospodářská!) ukázala, jak je„nezávislá“ justice náchylná podléhat cílenýmu tlaku (vlivu) politiků, hysterickejch aktivistů a rádoby žurnalistů
Celou zimu se u nás řešila kauza čapího hnízda, tedy pokud budeme považovat to, co bylo v zimě za okny, za skutečnou zimu.
Kauza čapí hnízdo začala ovšem už na podzim.
To začal obcházet všechny domy v naší vesnici místní blázen a všude vykládal: „Vsaďte se o stovku, že když shodím čapí hnízdo, co je na komíně nad bývalým družstvem, tak se k nám už čápi na jaře nevrátí!“
„Blbost! Proč by se nevraceli? Jsou tady u nás doma, znají to tu. Prostě si postaví hnízdo nové. Jsi blbec, Varle!“ říkali našemu místnímu blbovi lidé a rádi se s ním vsadili o stovku, dodávajíce, „to jsme zvědaví, kde ten blb vezme tolik prachů, aby všem zaplatil stovku z prohrané sázky!“
Varel shodil čapí hnízdo, jak slíbil, a všichni napjatě čekali celou zimu, jestli se k nám čápi vrátí.
Vrátili se, to jo…
Ale když viděli, že jejich hnízdo je pryč, ani se nikde neposadili, ale letěli rovnou pryč a už se u nás neukázali.
„Hehe, čápi nejsou holubi, aby se za každou cenu vraceli, hehe!“ smál se Varel, když chodil od baráku k baráku a všude kasíroval stovku.
No, přišel si ten blb docela bezpracně na slušné prachy.
A my teď už víme, co vyplývá z kauzy čapí hnízdo, že čápi nejsou holubi, aby se mermomocí vraceli…
