Bůh neexistuje a to je dobře

Předpokládám, že tento článek nebude nikoho zajímat, neboť v jeho nadpisu není uvedeno jméno žádného zde populárního blogera či blogerky, je v něm zmíněn toliko bůh

            Nekonečně mnoho těch nejodpornějších a nejzvrhlejších myšlenek vylíhlo se našemu ateistovi v jeho mozku, až se ten konečně zcela již proměnil v jeden jediný hnisající, nade vše pomyšlení hnusný vřed.

            Dávivě páchnoucí hnis, který z něho vytékal, byl tak nepředstavitelně bezobsažný, že by ani tisíc samotných Kristů, již by sdružili své síly ve společném úsilí, nejspíše nedokázalo tuto odpornou kašovitou hmotu proměnit v to nejlahodnější víno, uschované pro skutečné fajnšmekry v koženém měchu až do nejposlednější možné chvíle, do samotného konce tohoto světa.

            Takto zbaven vlastní rukou veškerého rozumu náš ateista už jen nesmyslně blábolil, vyžívaje se v této, stále se stupňující nesmyslnosti jako ten nejzavrženíhodnější duchovní zvrhlík.

            Všechny jeho žvásty byly, jsou a nikdy samozřejmě natolik bezcenné, že není třeba se jimi nikterak zaobírat.

Pokud jich část přesto zveřejňujeme ve formě tohoto koncentrátu naprosté prázdnoty, tak jen jako krajně odstrašující příklad toho, jak končí oni naivní snílci, již se rozhodli žít bez boha, již vrátili bohu vstupenku do světa, již pohrdli boží láskou, aby oni sami, nikoliv bůh, vyřkli tak nad sebou nemilosrdný ortel věčného zatracení v tom nejkrutějším pekle, plném těch nejstrašlivějších muk, protože v něm budou bohu bez přestání hledět do jeho tváře...

„Je nanejvýš trapné a komické, mluví-li ateisté o bohu, uvažují-li o něm jen, aby popřeli jeho existenci!“ rozchechtal se ohavně náš ateista nad jedinou rozumnou myšlenkou, ke které dospěl za celý svůj život, aby ji ovšem vzápětí negoval, „fuj, taková hloupost!

Nanejvýš trapné a komické je, mluví-li o bohu právě ti, kteří tvrdí, že v něj věří, že jej poznali, že s ním komunikují!

A ze všeho nejtrapnější a nejsměšnější je, mluví-li o bohu teologové, považujíce za odborníky na boha jen proto, že přečetli a sami vyprodukovali spoustu žvástů na to téma, na téma boha!

Čím se však ve své nejzákladnější vlastnosti liší se mé myšlenky od myšlenek těch, kteří jsou přesvědčeni o existenci boha, to jest právě v oné své vzdálenosti od boha?

Věřící si myslí, že jsou mnohem blíže k bohu než já, ten, koho nazývají nevěřícím, ateistou, a už jen tím se přiznávají, že v žádného boha ve skutečnosti nevěří, že jsou od něho vzdáleni mnohem více než já, ateista, hehe!

Ostatně, proč bych měl být ateistou?

Jen proto, že mi všechny svaté knihy přijdou směšnými?

Můj výrok o tom, že bůh neexistuje, není o nic méně duchovnější než všechna ta jejich víra, ba právě naopak!

Hlásám-li, že bůh není, dostal jsem se na poli duchovním mnohem dál než ti, kteří vzývají démony ze svých svatých knih.

Prvním, pro mnohé neuskutečnitelným krokem, na cestě k bohu je odvržení všeho náboženství, spálení všech svatých knih, zatracení všech Spasitelů, kteří nejsou ničím jiným než jen svůdci, kteří pomáhají jen proto, aby ubližovali!

Ano, já tzv. ateista, jsem k bohu, jenž neexistuje mnohem blíže, neboť se nedomáhám žádné spásy, neblouzním o žádné věčné blaženosti, nýbrž vím, že nebytí není nic jiného než splynutí s bohem!

Kdyby byli všichni ti věřící, nebo aspoň kněží, již se, navlečení do svých komží, pod nimiž jsou ovšem zcela nazí, vydávají za boží služebníky, opravdu duchovně poctiví, kdyby skutečně hledali boha a nikoliv si jen nárokovali spásu, museli by nutně dojít k závěru, že bůh neexistuje, že to, v co věří, ve všechny ty boží lásky a boží syny, v bohy stvořitele a přísné soudce, v ráje pro poslušné a v pekla pro nepoddajné, že to všechno je jen bezcenné haraburdí.

Kdyby všichni ti hlupáci, již přijali kněžské svěcení, skutečně hledali spásu, museli by dříve či později radostně zvolat: ,Nevěřím, tedy jsem navěky spasen!‘

Nemůže být radostnějšího poznání než poznání neexistence boha, není nic blaženějšího než beznaděj!

Nu, samozřejmě, že se věřící tomuto poznání budou vzpouzet, že se budou ohánět svými svatými knihami, v nichž jim byla zjevena Pravda.

Ale co má bůh společného s jakoukoliv zjevenou Pravdou, jež je Pravdou jen proto, že věříme, že je Pravdou, abychom byli spaseni, tedy věříme v ní především kvůli sobě?

Existuje-li bůh, tak je nad jakoukoliv Pravdou, a je-li pro boha přece jen něco Pravdou, pak jedině to, že on sám neexistuje!

Domáhat se existence boha může jen hlupák, to jest, skutečný neznaboh!

Ostatně není nic snazšího než provést důkaz boží neexistence.

Hle, zde jest: ,Bůh neexistuje, protože není jediný důvod pro jeho existenci. To jest, důvodem existence boha není ani existence těch, kteří v něj věří, neboť existenci boha nelze ničím podmiňovat.

Není-li jediný důvod pro to, aby bůh existoval, pak by případná boží existence byla zcela zbytečná.

Avšak bůh nedělá nic zbytečně.

Jsa bohem, musel by sám bůh jako první shledat svou existenci zbytečnou, sám sebe se zcela otevřeně zeptat: -Co tady, proboha, dělám?-

Seznav, jako myslící entita, nutnou zbytečnost své existence, musel by bůh popřít sám sebe, aby mohl říct: -Neexistuji, tedy jsem bohem!-

Boží existence jest tedy existencí v neexistenci.

Q.E.D.´

Provedl jsem důkaz boží neexistence, a ani trochu se u toho nezapotil, zdali pak dostanu taky cenu za nejlepší filosofickou knihu roku, nebo aspoň za nezávislou žurnalistiku, hehe!?“

A světě div se, náš ateista opravdu dostal, shledán k tomu způsobilým příslušnými porotami, cenu i za nejlepší filosofickou knihu i za nezávislou žurnalistiku.

Nu ovšem, nechal se ocenit jako všichni hlupáci, kterým patří království nebeské, neboť chudí jsou duchem, což on sám dokázal ustavičným dokazováním boží neexistence.

Jo, každý nemá v životě takové štěstí, že je beznadějným blbem od přírody, že přijde rovnou k hotovému!