Bruselský dvojí metr paní Kateřiny Lhotské

Svůj dnešní článek paní Lhotská víceméně opsala, protože na vlasteneckých webech a v řetězových e-mailech koluje to, o čem dnes píše, v různých variacích už mnoho dní. Ale to, že i paní Lhotská používá dvojí metr, mě trochu zaráží

            Káťa se třásla, ale ne zimou, protože na sobě měla kožich, nýbrž odporem a hnusem.

            „Jedno vraždění se nám hnusí, ale druhé vraždění podporujeme!“ zalykala se hnusem.

            „Zemní plyn odebíráme z arabských zemí a vůbec nám nevadí, že Palestinci vraždí Židy, kdežto, když Rusové likvidují na Ukrajině nacistické teroristy, tak se můžeme pominout!“ divže Káťa nezvracela.

            „Jo, je to hnus! Totální pokrytectví!“ přikývl jsem a taky se div nepozvracel, „Zeman sem zve katarského emíra, jako by Katar nebyl největším sponzorem Hamásu!

            A Mynář dokonce do Kataru jel domlouvat se Zemanovým pověřením dodávky zemního plynu!

Tak to prostě bývá. Když se někdo zaplete s lumpy, a to dokonce tak, že ho mají v hrsti, tak se dříve či později dostane do situace, kdy tancuje, jak oni pískají. A pak je možné úplně všechno, dokonce i to, že přítel Izraele Zeman zve na Hrad katarského emíra, přítele palestinského lidu.

            Tomu se odjakživa říká dvojí metr, dokonce i za komunistů, když jsme byli ještě svobodní, se tomu říkalo dvojí metr.

            Nebo taky pokrytectví!“

            Na Káťu bylo toho pokryteckého hnusu už příliš.

            „Hoď na mě, prosím tě, ještě jeden kožich, nebo se fakt pozvracím!“ zasténala.

            Hodil jsem na Káťu ještě jeden kožich a zdálo se, že to pomohlo, protože to, co jí vytrysklo z úst, nebyly určitě zvratky, ale něco, co nápadně připomínalo tu nejlahodnější ropu…