Zdravý rozum, na první pohled taková docela obyčejná věc. Ale kdo ho ve skutečnosti má? Kdo skutečně stojí tam, kde má stát?
Jeden chráněný bloger (myšleno chráněný závorami a světelnou signalizací) byl posedlý jistou utkvělou myšlenkou.
Byl přesvědčen, dokonce bytostně, že za každým rohem stojí lupič s palicí, který ho chce okrást o jeho vši (z jakési, mně ovšem neznámého důvodu, pěstoval si tento bloger ve vlasech tři vši).
Vyhýbal se proto každému rohu obloukem, potom dokonce se sebou všude nosil tyč, na které měl upevněné zrcátko, jímž nahlížel za roh.
Tato jeho posedlost lezla mu, ovšem, na mozek tak, že nakonec skončil v blázinci.
Pochopitelně!
Copak to jde?
Brousit bez odplaty po ulicích,
sem a tam,
nehledat zjevné
a přitom hubu otvírat
jako by ryby na suchu
nebyly jen lichými číslicemi,
trapnými prvočísly
ve světě plném veličin,
pavučin, a taky slepičin?
Tam si s ním ovšem poradili a tu utkvělou myšlenku mu z hlavy dostali, vytrhli jak zkažený zub ze zápraží.
„Děkuji! Děkuji vám moc. Je dobré, když člověk není blázen. Šílenství zužuje obzory, teď už to vidím sám. Ještě jednou vám děkuji,“ děkoval tento bloger těm, co se o něj v blázinci tak obětavě starali (např. mu každý den opatrně lili vlažnou vodu na hlavu tak, aby se při tom cítil co nejpříjemněji).
Po několika měsících tak vyjde konečně ven, trochu hubený v obličeji, (blázinec samozřejmě není uprchlický tábor) a co se nestane?
Hned za prvním rohem ho kdosi udeří do kebule tak, že náš milý, teď už normální, bloger upadne do bezvědomí, i když jen lehkého.
Když se probere, sáhne si reflexivně do kapsy, aby zjistil, jestli mu lupič ukradl pětikorunu, jediné peníze, co u sebe měl.
Pětikorunu v kapse nahmatá, ale navíc v ní má jakýsi lístek papíru.
Rozbalí jej, vytáhne a čte krasopisně, evidentně ženskou rukou vyvedený vzkaz: „Kdybys nebyl jenom cucflekem a vzal zdravý rozum do hrsti, stal by ses blogerem roku!“
„Už je to tak!“ přikývl náš chráněný bloger, a, takto konečně přiveden aspoň trochu k rozumu, začal si náramně vážit všech lidí, kteří mají zdravý rozum a nikam se zásadně necpou, i když by mohli, ba dokonce ani do MHD ne.
