Chcete si aspoň trochu připadat jako normální člověk? Pak musíte ovšem prokázat svoji bezinfekčnost, jinak nemáte na normální život nárok
Na tradičním farmářském otrockém trhu bylo tradičně živo, aby ne, vždyť s přicházejícím podzimem tradičně vzrostla poptávka po tradiční levné pracovní síle.
„Otroci! Levní otroci v akci! Všechno musí pryč!“ lákali prodejci ke koupi svého zboží návštěvníky farmářského otrockého trhu, kteří svými elektroauty tradičně zaplnili všechna záchytná parkoviště, takže to vypadalo, jako kdyby se ve městě konala pouť všech lidí dobré vůle na Velehrad.
Nabídka zboží byla tentokrát opravdu pestrá a kvalitní, málokdo odcházel z trhu s prázdnou. Nejen podle mne se jednalo o jeden z nejvydařenějších farmářských otrockých trhů za celou dobu, co se tyto pořádají pod záštitou prvního místopředsedy vlády, který má, díky bohu, kořeny v našem kraji, neboť zde žil do svých tří let, než odešel po svých do Prahy, kde se následně uchytil a vyrostl v docela moudrého a schopného muže.
Nějaké otroky si chtěl pořídit i manželský pár, který se zastavil u stánku hned vedle kašny, což je velmi prestižní adresa, protože každý, kdo má žízeň, se zastaví právě u kašny, aby se z ní mohl dlouze napít pomocí naběračky, která na ní visí (jištěna řetězem) i mimo dny, v nichž se konají farmářské otrocké trhy, vody, její mírně bahnitou vodu si lidé nemohou vynachválit.
„Máte pěkné otroky, svaly jim jen hrají a tak souměrné tváře nemají otroci ani v seriálech na Netflixu,“ pochválil manželský pár prodejci jeho zboží.
„Kvalita je pro mě zaklínadlem, modlou! Dodržuji všechny standardy jakosti, není nic, co bych neměl certifikováno,“ zapýřil se prodejce.
„Víte, máme dům a u domu zahradu. V té zahradě jsou tři stromy, ovocné. Napadlo nás totiž, že bychom si mohli vypěstovat vlastní ovoce a pak se tím ovocem chválit na sociálních sítích. Nechali jsme si proto před několika lety zasadit na zahradě stromy a letos ty stromy poprvé zarodily.
Jejich větve jsou teď ohnuté až k zemi, byly by se jistě zlomily, kdyby nám experti neporadili, abychom je podepřeli. Poslechli jsme je a větve se opravdu nezlomily. Potřebujeme pracovní sílu na sklizeň tohoto ovoce, co byste nám doporučil?“ obrátil se s důvěrou manželský pár na prodejce.
„Na sklizeň ovoce jsou nejlepší mladí muži ve věku osmnáct až dvacet let, pokud možno sirotci. Ti to totiž nejlépe dovedou šplhat po stromech, protože jejich klouby jsou dostatečně pohyblivé a navíc je po sklizni, pokud si je nechcete dále držet, můžete prodat do cirkusu jako bojovníky MMA. Mám takových pár mladých mužů na skladě, jsou z Choceňska, prima ráce, všechno domácí původ, žádný dovoz, chraň bůh, jejich koupí podpoříte domácí otrokáře,“ řekl prodejce a ukázal na mladé muže, kteří opravdu vypadali skvěle, „to jsou oni. Tak, co, chcete je? Záruka je dva roky, řetězy jsou zálohovatelné.“
„Vypadají opravdu pěkně. Dva si vezmeme, tady toho a tady toho,“ ukázal manželský pár na dva mladé muže.
„Budou pracovat jako diví, za to ručím vlastní hlavou. Stačí, když jim jednou denně dáte misku ovesné kaše a hrst proteinů, víc toho nepotřebují, jsou speciálně vyšlechtění na co nejnižší provozní náklady. Ti chudáci ani nevědí, že existuje cosi jako sociální a zdravotní pojištění, o zaměstnaneckých benefitech a šestitýdenní dovolené ani nemluvě, hehe!“ zasmál se srdečně prodejce a dodal, „mám vám je svázat?“
„Ne, není třeba,“ odvětil manželský pár a bez rozmýšlení dodal, „ale rádi bychom viděli potvrzení o bezinfekčnosti. Jsou ti otroci bezinfekční? Víte, neradi bychom si domů zavlekli virus, jeden nikdy neví, jestli nepatří k rizikové skupině. Omlouváme se, ale je vaší povinností doložit, že zboží, které nám prodáváte, je bezinfekční, ptali jsme se právníka.“
„Samozřejmě, že jsou bezinfekční, to bych si nelajsnul, prodávat zboží, které není bezinfekční, všichni jsou po čtvrté dávce,“ přikývl horlivě prodejce a začal se přehrabovat v jakýchsi papírech, které měl na stole, „sakra, kde ty jejich smartphony s Tečkou můžou jenom být? Vždyť jsem ji měl tady na stole! Nebo že bych ji nechal v autě? Počkejte, skočím se podívat do auta, hned jsem zpátky i s jejich Tečkou, mám ho tady kousek, za minutu jsem zpátky.“
Když se prodejce nevrátil ani do půlhodiny, došlo manželskému páru, že není něco v pořádku a tak zavolal policii. Ukázalo se, že prodejce zmizel jako pára nad hrncem a že jeho zboží, nejenže nemá žádné osvědčení o svém původu (další vyšetřování dokonce ukázalo, že ti mladí muži vůbec nepocházejí z Choceňska, ale z Kábulska), ale co hůř, nemá ani žádné potvrzení o bezinfekčnosti, natož aby bylo řádně očkováno čtyřmi dávkami!
Všichni z toho byli otřeseni a nejvíce onen manželský pár, který tak jen o vous utekl hrobníkovi z lopaty, když si do domu málem přivedl neočkované otroky, a musel po tomto otřesném zážitku vyhledat pomoc psychologa, protože mu hrozil posttraumatický syndrom.
Já osobně, kdybych toho prodejce někde potkal, tak mu rozmlátím tu jeho tlamu, protože s takovými nezodpovědnými „frajery“, kteří prodávají neočkované otroky, nikdy vítěznou tečku za epidemií neuděláme a já se chci, stejně jako vy, konečně už po všech těch letech vrátit do normálu, žít jako člověk, ne jako blázen.
