Bába z ledu nesahá Ženě za pultem ani po kotníky

Evidentně u nás platí, že čím ošklivější film, tím větší umění. Proto jsem při psaní tohoto článku shlédl slavnou, šesti Oscary, pardon Lvy, ověnčenou „Bábu z ledu“ a vážně uvažuji v tomto směru o úpadku i krizi umělecké

Syrečka letos v zimě potkala nehorázná smůla, nakvartýroval si totiž do baráku bábu z ledu.

No, mohl si za tak trochu i sám, protože přitáhnout si domů bábu z ledu může jen hlupák, protože všechny báby z ledu jsou stejné, ale nesuďme, abychom nebyli souzeni!

Tahleta bába z ledu, to vám ale bylo číslo!

Neustále si k sobě zvala všechny Syrečkovy kamarády a dělala jim, přímo před jeho očima, neslušné návrhy.

Já k Syrečkovi za bábou s ledu taky chodil, byl jsem tam pečený vařený.

Jednou tam přijdu a bába z ledu mě hned prahu vítá něžnými polibky.

„A to jste vy! Jdete za manželem? Jen pojďte dál, ničeho se nebojte, je doma, právě před malou chvíli na vás vzpomínal.

,Tak rád bych viděl Karla, snad se dnes ukáže!? říkal mi, když jsem vyšla z koupelny celá nahá.

Ach, bože, jak ráda chodím doma nahá!

Nebude vám vadit, když ze sebe všechno shodím?

Ale proboha, vždyť vy ještě pořád stojíte ve dveřích!“ stačila ze sebe vysypat bába z ledu a než jsem se nadál, už mne vedla nahá dál do bytu.

„Podívej, koho ti vedu!“ zahlaholila, když mne přivedla do kuchyně, kde ve vaťáku seděl Syreček.

„Servus, kamaráde. Jak se daří? Šel jsem právě kolem, říkal jsem si, že se u vás zastavím,“ pozdravil jsem Syrečka a podal mu ruku, šilhaje však přitom na nahou bábu z ledu, která se stavěla do všelijakých, nutno říct, velmi lascívních póz.

„Servus,“ řekl kamarád poněkud utrápeně, podávaje mi ruku, „to jsem rád, že ses stavil, vždyť jsi byl u nás naposled předevčírem.“

„Předevčírem,“ přitakal jsem.

„A tak my si tady u nás žijeme!“ zvolala vesele bába z ledu a jak byla nahá, skočila mi na klín a začala mi pročesávat můj vous.

„Nevíš, co je se Šoustalem?“ zeptal se mne Syreček, hledě na mě a bábu z ledu na mém klíně docela nepřítomně, „už dlouho se u nás neukázal.“

„Ty to nevíš?“ podivil jsem.

„Co?“ řekl S. jaksi ztěžka.

„Šoustal se nám oženil. No vážně, je to už týden, co je v chomoutu! Copak vůbec nechodíš na facebobook? Má tam plno fotek ze svatby,“ zase jsem se podivil.

„Ale nějak na to nemám náladu,“ zachmuřil se Syreček a dodal, „takže Šoustal se oženil?“

„To se ví, že oženil!“ vykřikl jsem vzrušeně a pokračoval, „nikdo nechápe, co ho to popadlo.

Ale už se stalo!

Včera jsem ho chtěl navštívit, ale ta jeho mě nechtěla pustit dál.

Prý, že už Šoustal teď nebude mít tolik času na své bývalé kamarády jako dřív, že se prý se teď bude věnovat hlavně rodině.

Páni, to je generál!

Hotová žena za pultem!

Určitě Šoustalovi podstrojuje, vaří mu samé lahůdky, aby neměl čas na bývalé kamarády.

Ne, to, ať mi nikdo neříká, ale s takovou ženou za pultem se člověk pohřbí za živa, protože co už může být horší, než když člověk přijde o všechny své nejlepší kamarády?

Taková žena za pultem, ta si tě ukradne jenom pro sebe.

Opravdu nechápu, co na ní Šoustal viděl, že si ji vzal.

Přijde do kvelbu, vidí ženskou za pultem, a už je s ním amen, zamiluje se jako puberťák, fuj!

A když ho chceš navštívit, tak tě žena za pultem nepustí ani přes práh kamarádova domu.

No, já se tam k němu násilím dobývat nebudu, když je mu milejší vlastní žena než nejlepší kamarádi.

Každý svého štěstí strůjce!“

Po těchto mých slovech nastalo ticho, zdálo se, že Syreček o čemsi usilovně přemýšlí.

Ticho však velmi záhy přerušila bába z ledu dvojsmyslným zatleskáním.

„Víte, co mě zrovna napadlo?“ zvolala radostně, stále mi sedící na klíně, „pojďme si zahrát mikádo. Ano, už dlouho jsem nehrála mikádo, a přitom je to dobré na rozvoj jemné motoriky.“

„Nejsem proti. Pojďme si zahrát mikádo, rád si rozvinu jemnou motoriku,“ souhlasil jsem.

Syreček na to neřekl nic.

„No, tak miláčku, neseď tady jako na hodech a skoč pro mikádo, ať si ho můžeme zahrát. Je ve sklepě, úplně vzadu, pod všemi těmi krámy, co tam jsou. Buď tak hodný, prosím, prosím,“ poprosila bába z ledu Syrečka.

Ten se mlčky zvedl a šel pro mikádo.

Ale ještě ani nevytáhl paty z kuchyně a už se mě ledová bába z ledu ptala: „Jak se vám líbí moje prsní bradavky? Nevadí vám, že jsou z ledu?“

„Vůbec ne. Jsou fantastické,“ odpověděl.

„Ano, všichni kamarádi mého muže mi je chválí,“ přikývla bába z ledu.

„Kvalita se chválí sama,“ přikývl jsem.

Syreček přišel ze sklepa asi až za patnáct minut a v ruce opravdu držel mikádo. Vášnivě jsme se pustili do hry, ale mně se vůbec nedařilo. Většinou, asi třicetkrát, vyhrál Syreček, dvakrát či třikrát i bába z ledu, já ani jednou. Když jsme se dosyta vyhráli, zvedl jsem se k odchodu. Syreček se se mnou rozloučil v kuchyni, ke dveřím mě doprovázela už jen samotná bába z ledu.

„Někdy se zase ukažte, bylo to moc pěkné odpoledne, co jsme s vámi strávili,“ řekla a vlepila mi na rozloučenou pořádnou pusu.

„Kam se na ledovou bábu hrabe žena za pultem!?“ pomyslil jsem si, ale pro jistotu raději rychle dodal, „ale, kdoví, možná to chudák Syreček vidí úplně jinak.“

No, a pak přišlo jaro, bába z ledu během týdne roztála, a nejen mně se zdálo, že Syreček i přes tu ztrátu náramně ožil, dokonce i na ten facebook začal zase chodit.