Jak jinak, než genocidou, nazvat smrt desetitisíců nevinných lidí, které během pandemie covidu zabila brutální státní opatření, jak jinak nazvat smrt statisíců podvyživených důchodců ve zbankrotovaném státě?
Stačí si vzít data, pořádně tvrdá data, ta nejtvrdší data, co máme, data, která jsou mezi daty skutečnými démanty, a každý hned bude vědět, že Babiš je vrah!
„Ano, Babiš je vrah!“ říkají i vodňanská kuřata, která jinak Babiše velebí, protože ani vodňanská kuřata, natož Schillerová, proti tvrdým datům nic nezmůžou.
„Ano, Babiš je vrah!“ říkám i já, on má na svědomí lidské životy, které byly zmařené během pandemie covidu, ne kvůli covidu samotnému, ale kvůli brutálním státním opatřením.
Ano, během pandemie nezabíjel covid, nebo jen minimálně, ale zabíjela především státní opatření, která přijala vláda v čele s Andrejem Babiše.
Důkaz?
Zde je!
Jak známo, Irsko mělo v roce 2020, tedy hned v prvním roce pandemie, nadúmrtí o řád nižší než ČR. Ovšem poměr zadlužení Irska k HDP vzrostl jen o dva procentní body, což jsou snadno dostupná data z oficiálních zdrojů OECD. V České republice ovšem poměr zadlužení země vzrostl rovnou o 10 procentních bodů.
Námitku, že Irsko je ostrovní stát, který může snadněji izolovat své obyvatele než země ve Střední Evropě, odmítám, protože i Němci nebo Švédové, kteří jsou jinak terorizováni odporným sociálním státem, z něhož se chce každému správnému kapitalistovi zvracet, měli méně nadúmrtí a jejich lockdowny nebyly tak drsné jako u nás.
Proočkovanost mají sice Irové o deset procentních bodů vyšší než my, ale zase o deset procentních bodů menší než v Portugalsku, a tam, ruku na srdce, nadúmrtnost není žádná sláva.
To jsou prostě tvrdá data, která na sociálních sítích neokecáte, ani kdybyste se stavěli na hlavu.
Každému i jen průměrnému člověku musí být z těchto tvrdých dat jasné, že covid možná snad opravdu zabíjí, ale státní opatření zcela jistě a nepochybně zabíjejí mnohem víc.
Snad Pepkovi Vyskoč je jasné, že čím vyšší zadluženost během covidové epidemie, tím více i zabíjejí státní opatření, proto je nesporné, že Babiš je vrah.
Nevěřím tomu, že to Babiš nechápe, autor knihy „Sdílejte, než to zakážou“ to musí chápat. Babiš to dobře chápal, a stejně tak i Vojtěch a Schillerová, kteří mu v masovém vraždění během pandemie psovsky oddaně pomáhali, to chápali, vždyť byli do svých funkcí řádně jmenováni prezidentem. Chápali to, ale kalkulovali s tím, že až budou důchodci umírat podvýživou ve zbankrotovaném státu, (zbankrotovaném mimo jiné i kvůli zvyšování důchodů), tak jejich rodin se to týkat nebude.
Ale myslíte si, že Babiš složí účet, vyčíslí nám přesně kolik, zachránil lidí, jestli dva, nebo dokonce, tři, a za jakou cenu a doloží, proč to nešlo o řád levněji, jako jinde?
A teď mi znovu zopakujte, jak jsou kapitalisté zlí a jak jsou individualisté sobečtí, když jeden z největších kapitalistů v zemi řídil stát jako firmu, to jest, jako každý správný individualista sledoval svůj vlastní prospěch, a přesto ve jménu veřejného blaha přivedl naši zemi do těch největších sraček, nadšeně za to adorován svými voliči!
Roušky epidemii nezastavily, lockdown epidemii nezastavil, očkování epidemii nezastavilo, zastavit epidemii by dokázal jen kapitalismus a čistý individualismus, který by bral v potaz poměr výkon/cena.
Jenže my žijeme ve státě, jehož cílem je zabíjet lidi, a tento cíl je už zakódován v DNA každého státu.
A Babiš byl vrcholným představitelem tohoto státu. Státu, který astronomicky zadlužil, a státu, jehož opatření zabila tisíce, ne-li desetitisíce lidí.
A tento masový vrah si teď sedí ve Sněmovně a dokonce uvažuje o kandidatuře na prezidenta!!!
Což o to, vraha v osobě Klementa Gottwalda jsme už na Hradě měli, ale obávám se, že i takový Klement Gottwald sahá Babišovi sotva po kotníky.
Viděl někdo z nás, že by Babiš v rámci efektivní alokace zdrojů alokoval celospolečenské zdroje racionálně a účelně, jak mu velele jeho povinnost centrální autority?
Ale já to říkám pořád, že stát je zlo, protože skutečně svobodný jsem jen tehdy, když všechny lidské bytosti, které mne obklopují, muži i ženy, jsou stejně svobodní. Svoboda druhého není vůbec hranicí nebo negací mé svobody, je naopak její nutnou podmínkou a potvrzením.
V článku je citován výrok Michaila Alexandroviče Bakunina
