A když už nemáš na tomto světě koho urazit, strč tam učitelku!

Některé učitelky nemají rády některé autory. Zpravidla to jsou autoři, kteří posouvají význam evangelia, takže je bez obav můžeme označovat jako dezoláty. Takový Ježíš by mohl vyprávět, kdo všechno ho označil za dezoláta!!!

            Jedna učitelka přišla jednou na jednu hodinu (o které s naprostou určitostí víme, že to nebyla hodina tělesné výchovy, neboť tato učitelka měla židovské předky) a rozdala dětem tablety, ovšem ne pilulky, ale takové ty tablety, po kterých se jezdí prsty.

            „Na co jsou nám tablety, paní učitelko?“ ptaly se děti, neboť děti jsou od přírody zvídavé.

            Ale děti se hned dozvěděly, na co jsou jim tablety, protože paní učitelka jim řekla: „Klikněte na článek pod mým článkem a najděte třetí blog od konce.“

            „Já už ho mám!“ hlásilo hned první dítě.

            „Já už taky!“ přidávaly se i ostatní děti.

            Paní učitelka za to rozdala všem dětem jedničky s hvězdičkami a pak jim popřála pěknou první adventní neděli.

            „Tak už máme zase advent! Tak to zase přijde Bůh na tento svět! Narodí se ve chlévě! Tak to zase bude na štědrý den jaderná apokalypsa, neboť vše je jen věčným návratem!“ pomyslely si děti, ale nahlas to neřekly, protože nechtěly paní učitelku rozzlobit, vždyť chodila tak ráda do kostela a znala evangelium nazpaměť, takže nenáviděla každého, kdo posouval význam evangelia, někdo takový byl pro paní učitelku dezolátem.

            A tak děti mlčely a představovaly si raději místo toho nekonečný vesmír, a když se jim to povedlo, tiše vypískly od samé radosti.

A pak že se děti dnes ve škole nic pořádného nenaučí. Ba právě naopak, je to škola, kde se děti, i díky učitelkám, mění v ušlechtilé lidské bytosti, kde se z nich do jednoho stávají Aljošové Karamazovovi a Soni Marmaladovovy!