Nebýt tohoto podvodu, mohli jsme být světovou velmocí, mohli jsme ovlivňovat naprosto vše a přizpůsobovat to svým zájmům. Ale namísto toho nám pořád vládnou bolševici
Byl to opravdu podivuhodný, bez přehánění docela nevšední a zcela originální úkaz.
Ačkoliv se 17. listopadu nešlo z dobře známých důvodu do práce, zezelenal v ten den Cvalín vždy vztekem a ústa se mu zalila hořkou žlučí, jak neměl vůbec z toho dne radost.
Snad by se dalo pochopit, že volno, jež od jisté doby přináší onen den, je zcela lhostejné nějakému kavárenskému povaleči, který do práce chodí, či nějakému zaměstnanci neziskovky, který sice do práce chodí, ale tam nic nedělá, jen inkasuje milióny ze státního rozpočtu.
U takovýchto odporných individuí je zcela pochopitelné. O jeden den vzácného pracovního volna víc nebo míň, to může být těmto parazitům docela šumafuck.
Jenže Cvalín nebyl kavárenský povaleč.
Cvalín pracoval a to velmi tvrdě, neboť lámal kámen, ušlechtilý mramor v kamenolomu.
U tvrdě pracujícího člověka, navíc pracujícího jen za pár mizerných šupů, by se dalo očekávat, že je každý den volna pro něj hotovým požehnáním.
Ale ne tak u Cvalína!
Ani kocouři, na které se při mrouskání nedostalo, neprskali tak, jako vždy prskal Cvalín, sotva sedmnáctého listopadu procitl a nemusel kvapit do práce jako v jiné dny.
Vše se však záhy vysvětlí, když řeknu, že všemu tomu na vině byla Cvalínová horoucí láska k Pravdě.
Ano, nic víc, ba ani sebe sama, nemiloval víc, nemiloval tak jako miloval Pravdu. Kdyby se mu někdy v jeho životě naskytla i ta nejmenší, docela směšná příležitost, aby se pro milovanou Pravdu bez váhání obětoval, učinil by tak bez sebemenšího zavání, poliv se, například, benzínem a zapáliv se, cítící u této své zápalné oběti tu nejvyšší, vpravdě nadpozemskou slast.
A tak zatímco se přízemní a tupé stádo radovalo z toho, že se mu vrchnost laskavě uráčila dopřát navíc den volna, třebaže tento svátek byl založen na bohapusté lži, trpěl nebohý Cvalín sedmnáctého listopadu jako raněné zvíře.
Prskal zelené sliny na všechny strany, vyl a skučel, bolestně ze sebe vyrážeje: „Lež má krátké nohy!
Daleko neujde, dříve či později zhebne hladem!
Ale polopravda, ta má zatraceně tuhý kořínek. Jejím hnacím eletromotorem je propaganda. A ta mnoho ksichtů.
Základem propagandistické polopravdy je povýšit výjimku na úroveň pravidla!
V tom byli bolševici dokonalí mistři.
Jejich režim, který vytvořili v roce 1989, trvá až doteď, tedy skoro 30 let.
Ti zatracení bolševici!
Ať se dotknou čehokoliv, na všem vězí jakýsi tajemný polopodvod.
Ten jejich den boje za svobodu nemá ve skutečnosti se svobodu nic společného.
Ta jejich sametová revoluce nemá se sametem nic společného, to jen úzká skupinka zasvěcených bolševiků vtrhla zadním vchodem na ÚV KSČ a svrhla demokraticky zvolenou vládu perestrojkových reformátorů, které tam brutálně zmasakrovala pendreky.
Nebyl to žádný samet! To je propagandistický podvod!
Podle jejich bolševické legendy ale začala sametová revoluce masakrem studentů na Národní třídě. Ve skutečnosti ale žádní studenti v ten den na Národní třídě nebyli. Byl tam jen Miloš Zeman sám jako kůl v plotě. Záběry z Národní třídy jsou z inscenované a točily se na Barandově, scénář k tomu napsal Havel s Dietlem, režíroval to Vávra, a pod bílými přilbami příslušníků pohotovostního pluku se skrývají známí herci v čele s majorem Zemanem!
To, co bylo po neexistující sametové revoluci nastoleno, se nazvalo pro oblbnutí stáda demokracie a svoboda. Jenže to žádná demokracie a svoboda nebyla. Prostý lid dál zůstal ujařmen a nesměl vůbec do ničeho mluvit. Mohl hlasovat, jak chtěl v zinscenovaných svobodných volbách, ale moc nadále držela tatáž úzká skupinka bolševiků a jejich přisluhovačů.
To, co lidu dosud patřilo, co bylo jeho majetkem a bohatstvím, si tato kamarila přivlastnila prostřednictvím kuponové privatizace, kterou poslušně provedl její nastrčený bílý kůň falešný prof. Klaus.
Ti, kteří v čele této svobody a demokracie stáli, neměli absolutně nic společného s demokracií a svobodou, natož s pravdou a láskou.
Sami pocházeli s bolševických rodin a na demokraty si jen hráli.
Za všechny jmenujme Václava Havla.
Tento údajný synek z buržoazní rodiny nebyl vůbec synkem z buržoazní rodiny, ze kterého se vydával. Jeho otec skrytě financoval komunistickou stranu už od jejího vzniku, stejně jako financoval Kominternu.
Když se opil tak vykřikoval na celou Lucernu: ,Engels mohl, já můžu taky!?
Matka tohoto údajného buržoazního synka byla zase dcerou předsedy ilegální stranické organizace v Baťových závodech. Sám Havel byl dlouhá léta zaměstnán na Barrandově jako scénarista propagandistických filmů, když tajně vystudoval FAMU, kde pod falešným jménem i vyučoval!
S ním v čele rozpoutali bolševici sametovou revoluci a ustanovili totalitní režim, ve kterém vládnou dosud a nemilosrdně zatočí s každým, kdo se jim odváží odporovat, protože se jim podařilo vytvořit totalitní stát, který nemá v historii období.
Kdo v této zemi volí Miloše Zemana, buďto přišel o rozum, nebo patrně propadl z dějepisu!“
To ze sebe Cvalín vždy v den onoho, tak pochmurného, svátku rytmicky vyrážel. Zvláště pak poslední věta, kterou ze sebe letos vyrazil, dávala jeho slovům jakýsi absurdní, pro bolševika Havla tak typický nádech, že bylo lze věřit tomu, že pravda se netřpytí, ani neleskne, jakkoliv totéž lze říct i o hovnu...
