aneb o objevitelích zeleného přesvědčení a politickém
turismu.
Tuto sobotu česká média informovala o kandidatuře Michaela
Kocába do Senátu PČR. Michael Kocáb se tak připojil k plejádě osobností,
které v sobě v nedávné době objevily zeleného ducha. A právě o těchto
lidech je následující text.
Za Stranu Zelených tak v nadcházejících senátních volbách bude o křeslo senátora ucházet ve volebním obvodu č. 21 – Praha 5 někdejší předsedkyně Akademie Věd, profesorka Helene Illnerová, která podporuje jadernou energetiku stejně jako výstavbu radarové základny USA na našem území. Radar podporují i další nedávní objevitelé zeleného ducha a myšlení, Svatopluk Karásek (VO č. 6 – Louny) a Michael Kocáb (VO č. 27 – Praha 1).
Michaelu Kocábovi údajně doporučil kandidaturu do Senátu za zelené sám Václav Havel. Pro odpůrce zelených musí být toto více než povzbudivé, protože pro doposud každou stranu, kterou pan exprezident podpořil, byla tato jeho podpora polibkem smrti. Po tomto doporučení pravděpodobně Michael Kocáb v sobě zázrakem objevil (pravděpodobně kdesi daleko v mozku zastrčené) zelené myšlení a s úžasem zjistil, že vlastně souhlasí s 95% programu zelených. Toto náhlé prozření mi připomnělo zjištění hlavní postavy Orwellova románu 1984, Winstona Smithe, že miluje Velkého Bratra.
Michael Kocáb v sobě kromě zeleného myšlení objevil i skutečnost, že se věnuje, cituji: „branně-bezpečnostní a zahraniční politice.“ Nevím, co si Michael Kocáb představuje pod pojmem „věnuji se“ nicméně, jediným jeho počinem na tomto poli bylo předsednictví komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z ČSFR v letech 1990 – 1991. U veřejnosti vznikl dojem, že „Kocáb vyhnal Rusáky,“ nicméně odchod sovětských vojsk byl vyjednán ještě před ustavením této komise, která na tento pouze dohlížela. Mimochodem členy této komise byli i Josef Lux, Martin Bursík, Vlasta Parkanová, či Stanislav Devátý a dokonce nechvalně proslulý Ján Slota, celkem měla tato komise 30 členů. Krom tohoto dnes již 17 let starého angažmá, jsem žádný zájem Michaela Kocába na poli zahraniční nebo branně-bezpečnostní politiky nezaznamenal.
U Svatopluka Karáska je objevení zeleného myšlení velmi zajímavé. Tento evangelický kněz byl nejprve v roce 2002 lidovci navržen na společnou kandidátku lidovců a unionistů a posléze byl z této kandidátky i zvolen. Co čert nechtěl, i když možná v případě evangelického kněze je vhodnější říci, cesty Páně jsou nevyzpytatelné, unionistům chyběl po volbách jeden poslanec k založení poslaneckého klubu, situace se nakonec nevyřešila změnou jednacího řádu sněmovny jako v případě zelených v roce 2006, ale zapůjčením poslance Karáska unionistům.
Karáskovi se u unionistů zjevně zalíbilo a už v roce 2004 zvládl kandidovat na předsedu US-DEU proti Pavlu Němcovi. V dresu unionistů stihl Svatopluk Karásek kandidovat ještě v roce 2004 do europarlamentu (č. 4 na kandidátce Unie liberálních demokratů, kandidátka sdružující menší liberální strany, např. US-DEU, LiRa, CZ, ODA a další, získala pouhých 1,69% hlasů) a v roce 2006 do Senátu (VO č. 17 – Praha 12, zisk necelých 8% hlasů, do druhého kola nepostoupil). A hle, letos Svatopluk Karásek v sobě po křesťanskodemokratickém a liberálním objevil přesvědčení zelené.
Dovedu pochopit přechod z jedné strany do druhé, skončila-li ta první v propadlišti dějin a jsou-li si tyto ideologicky blízké, ale přechody napříč ideologiemi, které mají spolu pramálo společného, nelze snad chápat jinak než jako výraz politického oportunismu a morální flexibility. Svatopluk Karásek tvrdí, že kandidaturu přijal, protože mu ji nabídli. Toto (je-li to pravda) lze pochopit. Méně už ale lze pochopit, že zelení oslovili někoho jim tak názorově vzdáleného, který navíc skoro v žádných volbách neuspěl. Lze si to vysvětlit snad jen personální vyprázdněností Strany Zelených a skutečností, že v v této straně již drahnou dobou vítězí touha po funkcích nad ideovou čistotou.
Politický turismus, ne nepodobný turismu Svatopluka Karáska, je příznačný i pro někdejšího kandidáta zelených (údajně s ním zelení počítali i pro letošní senátní volby), profesora Klenera, který začínal u ODA. Aby v sobě pro senátní volby roku 2006 objevil zelené myšlení, které se v něm ale asi příliš neusadilo, a tak letos kandiduje do senátu za lidovce.
Posledním objevitelem zeleného myšlení ve svém nitru, na kterého jsem doposud narazil, předpokládám totiž, že takových lidi se postupně najde více, je Pavel Dobeš, který letos kandiduje za zelené ve volebním obvodu č. 45 – Hradec Králové. A který to před šesti lety zkoušel s Balbínovou poetickou stranou ve volebním obvodu č. 72 – Ostrava – město.
Možná se mýlím. Možná Pavel Dobeš, Svatopluk Karásek, Michael Kocáb a Helena Illnerová v sobě skutečně objevili, stejně jako před nimi Jan Švejnar, či Pavel Klener, zelené myšlení. Nicméně uvěřit něčemu takovému je nekonečně obtížnější než uvěřit skutečnosti, že v těchto lidech zvítězila touha po funkcích nad jejich vlastním přesvědčením. Ostatně počínání těchto lidí je velmi chytré, ne-li přímo vychytralé. Získali stranickou značku a zároveň o sobě prohlašují, že jsou nezávislí, snaží se tak kombinovat výhody obou těchto přístupů.
Co se Strany Zelených týče, pak vítám tento její pragmatismu, protože se domnívám, že je lepší, když v Senátu bude morálně flexibilní oportunista než, aby tam seděl ekoterorista bránící rozvoji jaderné energetiky a poškozující naše národní zájmy.
