Zvyky sice neznáme, ale smysl Vánoc doufám ano

Naše vznikající "vyšší vrstva", která není přetížená prací a jazyk ovládají na úrovni 6. třídy tráví ve svém volnu s Čechy. Jsou to většinou obchodní partneři nebo nejčastěji dlouhodobí přátele. Ale nehledejte je v zakouřené hospodě a jiných podobných místech.

 Hledejte je na tenisových kurtech, fotbalových hřištích a sportovních akcích. Na oplátku ho berou do svých mužstev. Tam si to vietnamští Pražané, posílené Čechem, rozdávají na pažitu s vietnamskými karlodvorčáky. Nejširší lavičku mají chebští (pochopitelně :) 

Mějte trpělivost s Vietnamci, kteří tady žijí méně než sedm až deset let. Ačkoliv je to příšerně dlouhá doba, tak dřív to skutečně nejde. Nemají sotva čas na svoje vlastní děti, které se jim odcizují a které se rodičů dokonce přímo "štítí".

 Ani se sebelepším úsilím a snahou přizpůsobit se a vyjít z hranic komunity. Jsou pracovně vázáni na jiné krajany, protože od nich kupují ve velkém  textilní zboží a potraviny, které se neprodávají v běžných obchodech. Ačkoliv to zní v téhle době divně, tak ani všechny hypermarkety v Praze nemají na svých regálech potraviny, které Vietnamci vyhledávají.   

Vyřešili to tak, že o víkendech jezdí Vietnamec (obvykle pracující v restauraci) s dodávkou a zvoní u Vietnamců, u kterých ví že si něco vždycky koupí. Jde o  čerstvou zeleninu, byliny a jinou zeleň. Asijská ochucovadla, koření a tak různě.

A protože teď byly Vánoce, tak Vám můžu prozradit co jsme dělali. V mé povaze je vyhýbat se lidské, zvířecí a jiné společnosti, obzvlášť v časech svátečních.  Dávám přednost tichému lesu a průzračným potůčkům. Tohle o mě moji příbuzní vědí a tak mě nechali pobývat "v lese".

Zatímco oni, naučení z amerických filmů, koupili stromeček a s citem ozdobili. Děti nalepily na stěny červenobílé ponožky, kam by měl americký Santa vložit dárek. Na okna nalepili blikající světýlka, vystříhané sněhuláky, hvězdičky a padající komety. Z venku byste nepoznali obyvatele domu. Ale uvnitř, už hned u dveří poznáte rozdíl.

Ucítíte smažené závitky, dušenou rýži a vařenou zeleninu. Když vstoupíte dál tak ucítíte cukroví, které dostali od vychovatelek. Když si k nim sednete, tak vám do misky každý přihodí tolik roztomilých jídel až se vám z toho točí žaludek. Ale nic z toho co jste u štědrovečerního stolu jedli nenajdete.   

Nikdo to Vietnamcům totiž neukázal. Tu vánoční atmosféru znají jenom z filmů a výzdob v obchodních centrech. Nemají tušení o zlatém prasátku, olovu, jmelím a jiných zvycích s tím spojené.

 A proto je to musíte naučit Vy přátele :)

A když se jich zeptáte proč to teda slaví, tak řeknou: "Kvůli příležitosti být pohromadě, udělat druhým a dětem radost, popřát přátelům hodně zdraví a lásky. Týká se to rodiny, a to je pro nás to nejdůležitější."