Když jsem před půl rokem přednášel českým žákům něco o Vietnamu, tak jsem neměl tušení kolik toho ještě musím poznat - hlavně o Vietnamcích žíjících v České republice.
Od únorové přednášky uběhlo několik měsíců během kterých jsem se zúčastňoval různých přednášek a seminářů týkající se Vietnamců žíjících v ČR. Témat bylo dost: od vietnamské kriminality, nabývání státního občanství ČR, integrace do české společnosti, buddhistických obřadů, kulturních a sportovních akcí až po soukromé diskuze.
Předtím jsem se na vietnamskou komunitu díval z větší dálky, abych viděl celek a tím se naučil brát od majoritní společnosti objektivní kritiku.
Jak se ale teď zajímám hlouběji, tak se mi zdá, že všechno bylo kdysi jenom klamné zdání. Uvnitř komunity může být zrovna kuchař, který vám přinesl polívku předseda místního sdružení, prodavač ve Večerce může být zase známým zpěvákem lidových písní, kadeřník který vám upravuje vlasy může být módním umělcem. Role na povrchu a role uvnitř jsou si natolik vzdálené. Uvnitř mohou skutečně žít svou vlastní identitu - tam svůj talent, své schopnosti a znalosti dávají celku.
Podobně jako např. Moravané udržují dávné tradice, tak i vietnamská komunita cítí stejnou potřebu nalézt svoje místo v české společnosti. Zajímají se o dávné zvyky, společně spolu cvicí etnické tance a zpěvy nebo si vyrábějí vlastní kroje. Většinou jsou to nadšení amatéři, kteří cítí z povinnosti nebo vlastní potřeby toto oživovat a pěstovat.
Vietnamci se nyní stali další uznávanou menšinou. S tím přichází i více zodpověnosti, ale i potřebné sebevědomí a chuť nadále pokračovat v tom co doposud dělali - nalézání harmonie a přátelství mezi českou a vietnamskou společností.
