Životaběh

Odjel jsem hledat samotu, hledal jsem místa, která nejsou mým dětstvím.                                                   

Procházel jsem hřbitovem, četl poslední slova útěchy, pohledl na ukříženého Krista v srdci.
Pozdravil jsem drobnou paní, která zalévala květiny u hrobu svého manžela.
Politoval jsem nad krátkostí lidského okamžiku, nad fotkami mladých lidí -  smrt a narození.

Vedle hřbitova je základní škola, mladá generace tohoto národa. Pln života, začátků a duševní krásy.
Kopali si, hráli si, kreslili na chodník. Čekali na maminky. Školník, který se podíval. Učitelův unavený hlas. Upravená, listím ozdobená cesta přede mnou.

 Plot, mladá dívka na lavičce, kluk se sluchátky a jablko.

Stín pod kostelem, papír a moje kresba věží. Povídal jsem si s řeholní sestrou, poslouchal piano s píšťalkou. Vstoupil do kostela plné utrpení, zalité kristovým trestem. Nade mnou andělé, nebeská brána a ve mě pokora a otázka.

   Viděl jsem Říp, viděl jsem zákruty Labe, viděl jsem historii této země. Skutečný zemský ráj.

Stydlivý venkovský strojvůdce, kluk jedoucí na brigádu, prarodiče jedoucí za svými vnoučaty. Modré lodě, žluté kukuřičné pole, zelené vinice s modrými hrozny, vysoké staré stromy.

 Sedím s papírem a tužkou. Vedle mě dívka a kniha.

 Oba možna cosi hledáme.