Zatlač Ladu, zatlač rudlík, zatlač ve škole, zatlač vozík, zatlač svaly....pořád jenom něco tlačím. Ne ne, já jsem si na sebe vydělal. Nikomu nic nedlužím.
Nechlubím se. Není to chlubení se. Podívejte se na jiné mladé Vietnamce a uvidíte, že si na sebe taky musí "zatlačit".
Ono to vypadá navenek hezky. Příkladně. Mladí Vietnamci pomáhají rodičům v podnikání a živobytí. Ale už nevidíte to za tím. Bolavá záda, málo volného času na sebe i kamarády. Potom se podiví jak ten čas rychle letí.
"Já bych chtěl letět do Vietnamu, chtěl bych to tam poznat."
Příbuzní nadšeně souhlasí. "Najdeme ti tam rovnou nevěstu. Ta Táňa od sousedů se ti bude líbit, jako malá byla moc hezká. Pořád jste si spolu hráli. Od té doby jsme ji neviděli, ale bude pořád hezká. Vezmeš si ji pak do Čech."
Je-li to podmínka, aby mi zaplatili letenku za 20tis.Kč, tak tu oběť přinesu. Možná se mi zalíbí, možná si mě ještě pamatuje.
Víte, když jste nikdy neviděli svoje vzdálené příbuzné, tak může dojít k nedorozumění. Po příletu mě odvezli k sobě a hned druhý den jsem poznal jakousi dívku:
Moc milou, moc přátelskou, vzdělanou a společenskou. Šli jsme se projít. "Tý jo. Až takhle jednoduchý to tady je? To by ušlo, komu mám říct, že souhlasím?"
Souhlasíš s čím Tiene? "No, abys byla mojí manželkou." Ha ha ha, ty jsi srandovní. Takhle to tady nechodí. Já jsem tvoje sestřenice!
Inu začervenal jsem se, ale rozchodil jsem to. Život jde dál.
Jednoho dne jsem jel za dědou. Žije v obci nedaleko Hanoje. Na tamní křižovatce nějaká místní dívka prodávala ovocné nápoje. Ihned jsem se do ní zakoukal. Všem příbuzným jsem pak vyprávěl o její kráse. Tušili o jakou dívku jde. Její rodina bydlí hned vedle dědy.
"Dědo, zaruč se za mě. Řekni jim, že jsem ten pravý. Je tak hezká, moc moc bych si ji chtěl vzít." Ha ha ha, ty jsi srandovní. Takhle to u nás nechodí. Běž za ní a pozvi ji někam.
Od té doby jsem ji však neviděl. Uběhly další čtyři roky, než jsem ji opět potkal. Během setkání mě alespoň pozvala na její svatbu. Samozřejmě, že jsem přišel (kvůli jídlu).
Chci-li o zdejší lásku usilovat, tak se musím více snažit. Při každé příležitosti jsem se rychle zakoukal, ale i rychle odkoukal. To snad není možné, ony jsou všechny zadané!
Racionální úvaha: Už tomu rozumím, už vím co tím příbuzní mysleli, že se s Táňou známe odmalička. Abych si našel manželku, tak musím začít rovnou odmalička. Později bude menší šance. Je tady příliš mnoho lidí, příliš mnoho nápadníků. Chvíli zaváhám a své "Ano" řekne jinému chlapci.
Emocionální odpověď: Sebeklamy, ty jsi vtipný. V lásce se nemůžeš spolíhat jenom na rozum. Musíte se vzájemně poznat, chtít se a potom plánuj svatbu. Tady to za tebe nikdo jiný "nezatlačí".
....
Zajímalo by mě kdo mi vložil myšlenku, že se ve Vietnamu domlouvají svatby. Takhle to možná ještě praktikují v odlehlých horách, ale běžně to tady funguje jako po celém světě - lásku si musíme sami najít.
Jen s jedním rozdílem, začněte hledat o hodně dřív :)
