Dlouho se tady řešila otázka jestli Vietnamcům vadí tykání. Podle mě je to vůbec netrápí. Důvod je prostý. Vietnamština nezná tykání a vykání. Na co si však dávejte pozor je jejich pověrčivost.
Já k lidem bez pozvání už nechodím. Soukromí je důležité respektovat. Ale provedu Vás dneska po jejich domě.
1) i kdyby byl Vietnamec nejhlubší ateista, tak u něj stejně většinou narazíme na oltář předků. Bývá nejčastěji v obýváku.
Vonné tyčinky pálí obvykle muži. Ženy připravují obětiny - ovoce, vařené kuře, sladkosti, závitky, cigarety atd. Klidně se tam dívejte, ale nic si z toho neberte. Ani se neptejte jestli můžete ochutnat. On Vám samozřejmě dá. Ale je to smrtelná urážka. Tady není omluvy i kdyby jste byl cizinec. Berete jeho zesnulým předkům jejich jídlo. Jste pro něj zloděj.
2) když s Vietnamcem večeříte, tak nedojídejte talíř úplně do prázdna. Kuchař si bude myslet, že Vám dál málo a bude z toho mít výčitky. Bude mít pocit, že je špatným hostitelem a bude se bát že bude za lakomce. Dobrý host nesní všechno. Nechejte aspoň pár bambusových výhonek. Jestli budete mít pořád hlad, tak si potom zajděte na gyros.
3) nechválte jeho dům ani jeho majetek. Jeho to nezajímá co si o tom myslíte. Mluvte o jeho rodině a příbuzných. Jak se mají, co dělají a v čem vynikají. Dejte jim pocit, že je jejich rodina přínosem pro ostatní. "Vaše dcera bude doktorkou? No ty bájo!"
4) nedávejte mu otázku na který se dá odpovědět jenom Ano/Ne. On takhle neumí odpovídat. Zeptáte se: "Hele, ujel mi poslední vlak, můžu u tebe dneska přespat?" odpovídá Ano/Ne. Tlačíte ho k tomu, že by si o sobě mohl poškodit pověst.
Ptejte se chytře: "Hele, ptal jsem se kamarádů jestli budu moci u nich dneska přespat, ale je možný že tě požádám o pomoc." odpovídá: "Provolám známé jestli Ti nebudou moci pomoc, přinejhorším přespíš u nás." Dáváte mu prostor, že Vám dobrovolně pomáhá. Není tlačen. On ve skutečnosti nikam volat nebude, přespíte nakonec u něj.
poslední za 5) a nejdůležitější. A s přibývajícím věkem to zraňuje i mě. Nenadávejte mu v jeho vlastním domě. Počkejte si s tím, chvilku to v sobě duste. V soukromí (mimo dům) mezi čtyřma očima snese i nepředstavitelné a klidně si nechá dát i pár facek. Ale když to uděláte Vietnamcům v jejich domě, tak jim berete všechno na čem jim záleží - mít u druhých dobrou pověst.
Toto jsou strachy a pověry, kterých se Vietnamec po celý svůj život nejvíce obává. Zapalte mu dům, poškrábejte mercedes, ukradněte peněženku - on to v pohodě rozchodí. Jsou to jenom materiální věci.
Ale když mu berete dobrou pověst, tak on si položí pro něj nejdůležitější osudovou otázku: "Zapálí za mě někdo vonnou tyčinku? Co když ne? V tom případě jsem žil zcela zbytečně."
