Vzpomínáte si, kdy na silnicích vládly Moskviče, staré Škodovky, Wartburgy nebo Zastavy 101? A do města nás vozily ty obrovské a hlučné tříposchoďové autobusy a lístky jsme tehdy ještě cvakali ručně?:)
Rok 1991
Vzpomínám si, že jiný supermarkety než Jednoty neexistovaly. Taky si vzpomínám na své první setkání s civilizací-byly to eskalátory v obchobním domě. S kamarády jsme si jako malý kupovali limonády Yoko za 2Kčs, sedli si na chodník a jen tak se dívali na projíždějicí auta. Líp bych možna mnohým připomněl tu dobu, kdybych napsal jaká politická strana tehdy byla zrovna u moci. Ale bohužel v té době jsem se tolik o politiku tolik nezajímal-díky bohu, jinak bych si zkazil celé dětství!! :)
Vzpomínám si, kdy na našem naměstí ještě visela obrovská rudá hvězda, kterou o pár let později vyměnily za sochu zlatého anděla. Nejdivnější na mých vzpomínkách je, že se to všechno odehrává v létě, jakobych nikdy nezažil zimu. Za to teď si zimu užívám do syta, obzvlášť mé pernamentně zmrzlé nohy.
Vzpomínám si na letní posedávání u ohniště, na vůňi opékaných buřtů a jablíček, nebo když jsme odhrnuli kalhoty a chodili do potůčku chytat rybky ukryté pod kameny, potom jednou přišla moje kamarádka a zakřičela na mě z mostu, že mě má jedna holka ze školy ráda :)
Při spatření těch starých fotek jen nevyřícně kroutím hlavou, jak jsme se s poměrem k dnešní módě "divně" oblékali a to nemluvě o naších účesech (omlouvám se těm, kterým už nic nezbylo:) V televizi tehdy ještě neřádily americké seriály, latinské telenovely či japonské animáče, ale obyčejné a neuvěřitelně humorné seriály jako Rumburak, pan Tau nebo Létajicí Čestmír na kterých jsem nejen já vyrůstal.
Místo sezení u počítačových her a surfováním po internetu jsme tehdy chodili ven do lesa si hrát na vojáky nebo hráli zvonkohru (omlouvám se těm, kteří byli v roli obětí těchto her :) V zimě jsme se zase těšili na první sníh, abysme si mohli moc vytáhnout sáně nebo si šli zabruslit k rybníku. Místo klábosení přes mobil jsme tehdy chodívali spolu ven se projít okolo sídliště.
Své dětské hříchy si nechám pro dnešek pro sebe, každý jsme určitě provedli nejednu lumpárnu na které dnes vzpomínáme s úsměvem a s kamarády smějeme u piv. Tak i já si nechám těch pár vzácných vzpomínek a matných okamžiků ze svého dětství pro sebe a své kamarády, abysme si mohli občas připomenout, že jsme byli taky malý a měli pochopení pro tu dnešní generaci, když náhodou hrajou zvonkohru a zazvonějí zrovna na ten náš zvonek.
