Vy si lenošíte u vody a já musím makat na tržnici

Přesně před 22lety bych touhle dobou nabízel zákaznicím podprsenky a volné noční košile. Žádné sexuální chtíče tehdy ještě nemám a baví mě prodávat s mámou, protože se její zboží lépe balí do igelitky.

Odnesl bych domu vysvědčení a snažil se namluvit rodičům, že známka 4 v Čechách znamená velmi dobré.

Tátu by pak chytil amok a dostal bych přes čumák za to, že jsem se zase pořádně neučil. „Ten učitel co tě doučuje nás stojí majlant!“

Letní plány jsou jasné: červen, červenec a srpen každý den od 9h do 17h pomáhat na tržnici.

Všichni závidíme Vietnamcům, kterým se podařilo vyšvihnout se výše tzn. prodávají v kamenném obchodě, zatímco desítky jiných rodin musí prodávat pod širým nebem.

A tak je pro nás nejhlavnějším večerním tématem „jaké bude zítřejší počasí?“

„Ty vodo, mají přijít povodňové deště.“ Rodiče nechají večeře a mě vypnou playstationa.

Musím honem jít před barák roztlačit naši žlutou Ladu. Spolužáci ze třídy si mě všimnou a ptají se „Kam jedeš čongy?“ Naštvaně protihulákám zpět „Musím jet zase na tržnici do prd….e!“  

Je po 20h a spěcháme na tržnici vyklidit pronajatý sklad jelikož je blízko řeky.

Všechny ty ponožky, trička, košile, trenky atd. nás živí, a proto je musíme zachránit.

Nejsme tam sami. Přijeli i další Vietnamci, kteří se taky dívali na počasí.

Všechno naházíme do auta a schováme naše zboží strejdovi do krámku, který ho má od řeky o pár metrů dál. Takhle jedeme asi třikrát. Vracíme se po 23h domu.

Máma celou dobu připravovala kuřecí vývar. „Pojďte se najíst.“

Dojím a unaveně usedám k německému psacímu stroji a poznamenám si všechno do deníčku.

Ahoj Bärö (takhle říkám svému deníčku),

dneska jsem musel jet nečekaně na tržnici stěhovat zboží. Celý se potím, nedohrál jsem hru a už je tma.

Kluci si celý den kopou na hřišti, zatímco já musím makat. Sakra to budou zase prázdniny.

No nic, nemá smysl tady brečet. Jsem přeci voják, vydržíme a porazíme. Dneska jsem ve hře zabil asi 2078 nepřátelských vojáků. Zlepšujeme se.

Už není škola, ale to rodiče nevědí. Budu dělat, že jdu do školy a udělám si volno. Půjdu asi k Honzovi na zahradu, budou grilovat říkali.

Nejsem jako vždy pozvanej, protože nevědí, jestli budu na tržnici nebo se mi podaří si udělat volno. Tak je aspoň překvapím, pokud se mi podaří přelízt ten plot. Minule tam byl nějakej čokl.

-------

Paní učitelka se nás v září ptá kde jsme byli o prázdninách: „Potkali jsme se na tržnici. Prodával jsem Vám plavky. A jak se Vám na té Kubě líbilo?“

„Bylo tam hezky, ale to víš. V Rusku jsem si tehdy ve Volgogradu odpočinula víc.“

To Vám závidím, aspoň něco.