Příliš vysoká laťka, to jsou roboti čeče, to nedávám. Občas mě přepadne před vstupem na univerzitní půdu myšlenka "Co tady proboha dělám?". Nejspíš nějaká dementní dekadentní myšlenka, ale mozek mi hází schválně takový otázky pod nohy, abych zakopl a rozbil si držku.
Od druhé třídy bylo všem jasný, že ze mě bude tupec a součást velkého stáda. Trojka ve druhé třídě, to je nářez, trojky vystřídaly čtyřky a už jsem se výš nikdy nevyhrabal. Základkou jsem proklouznul dvojkami z chování a opravnými zkouškami, celou střední jsem prošel se čtyřkama a to i na maturitním vysvědčení. Jsem tupej, tupej, ale mám to!!! Šel jsem potom makat, učení jsem měl pokrk, chci prachy. Makal jsem jak šroub, ale nechtělo se mi ještě zestárnout v práci a tak jsem zkusil jít na vejšku. Jejda přijali mě!! oni mě vzali.
Sedím, chodím a chrápu pod jednou střechou jako Ti, kteří prošli s vyznamenáním celej gympl nebo střední. Neuvěřitelný pocit, ne vítězství, ale pocit zázraku. Už víte proč se tak dementně ptám sám sebe? Muselo se něco stát. Je snad nad mou prázdnou hlavou nějaký anděl, který mě chytá, když padám? Válí se snad nějaký křeček v mé mozkovně, že se na všechno dívám optimisticky a raduju se z malých věcí? Neumím padat do deprese, prostě neumím tupě zírat do zdi a nechávat se strhnout poraženeckými myšlenkami.
Tvářím se na všechny jako blbec, přetvařovat se a dělat ze sebe chytrýho je dřina, ta námaha mi za to nestojí. Chovám jako z jeskyně, ale jako primitiv se cítím svobodnější než se nechat bičovat etickými pravidly, který vymysleli pánbíčkáři a různí filozofové, aby v nás zničili naši přirozenost. Mezi lidmi, kteří ze sebe nedělají to, čím nejsou se cítím dobře, svobodný, nepřipoutaný u zdi. Jak říkají intelektualové "cítí se dobře mezi lůzou a lidem z davu". Ano, cítím.
Ale podle čeho se intelekt měří? Radši budu sedět s vesnickým Lojzou v zatuchlé hospůdce a smát se jeho vtipům, než sedět v paláci se starým dědkem, který si na stará kolena pořád stěžuje!! Já osobně měřím lidi podle toho, jaký postoj zaujímají k životu. Toto je mé jediné kritérium podle čeho si vybírám své přátele a prostředí ve kterém chci žít.
