Chtěl bych dneska mluvit o strachu. Ale ne o strachu z cizinecké policie. Už jsem se byl hlásit a říkali, že pro další tři měsíce mám všechno dobrý. A daňové úniky? O ničem nevím. Mám všechno v naprostém pořádku, pošesté přísahám.
Řeknu Vám o jiném strachu: víte jaký je to bejt žlutej?
- Když jdu nakoupit, tak nikdy nenakupuju ve velkém, protože na mě vyjede pokladnice. „Ale vždyť dneska nevyšel letáček paní."
- Nikdy nevstupuju do Zverimexu, stejně mi neprodají toho roztomilého králíčka
- V autobusu si nikdy nečtu české noviny, protože to vypadá, že předstírám že umím česky a o to víc si mě všimne revizor
- Po městě chodím s prázdnýma rukama, aby městská policie viděla že nejsem dealer
- Musím chodit v otrhaném oblečení, protože prý Vietnamci u sebe obvykle nosej 20.000Kč. Takhle musím nedůstojně preventivně odrážet zloděje.
- Nenavštěvuju české restaurace, nechodím k Turkům na kebab a nechodím k Indům na kuřecí s kari. A víte proč? Protože si hned myslej, že jsem od konkurence a jdu okoukávat ceny.
- Nechodím ani k Vietnamcům na jídlo, protože jsem prý od konkurence. „Jseš Vietnamec, uvař si to sám prej!“
- Do nemocnice bez pozvání nechodím, protože Vietnamec vždycky působí zdáním, že chce u ordinace předbíhat.
- Telefonuju: „Mluvíte dobře česky, ale neslyším tam přízvuk?!“
- Vyplňuju ve sčítacím formuláři SVOJE PŘÍJMENÍ: ve vietnamském rodném listu mám TRAN TAT, v českém dokumentu o udělení občanství mám TRAN, ve vietnamském pasu TAT TRAN, v české občance TAT TIEN.
Tak co mám lidi sakra vyplnit? Já tu pokutu 100% dostanu, věřte mi.
