Sedím právě u nového zubaře a v hlavě si představuju velkou bolest. Abych se na chvíli rozptýlil, tak píšu tento blog. Ještě je šance utéct, ale v posledních týdnech mi začalo bolet v ústech. Musím si připomenout pár faktů.
Přiznám se. U zubaře jsem byl za celý život jen 3x.
- během půl roku se mi vylámalo pár zubů. Je to následek mého vietnamského dobrodružství, kdy jsem spadl na chodník.
- za další je, že jsem omezil usmívání. Stydím se za ty mezery. Lidi by si mohli domnívat ledajaké věci. Třeba, že o sebe nepečuji. Ale nebojím se o tom nahlas mluvit. To je první krok ke změně.
- poslední věcí je hledání ženy. Chlap s dobrým a čistým chrupem udělá větší dojem. Nejsem kariérní typ, nepotřebuji to kvůli společenské prestiži. Domnívám se, že chlap se žlutýma zubama v současné době už působí jako barbar z pravěku. Doposavaď jsem jim byl, ale teď se zcivilizuji.
Myslím si, že jsem se už dost namotivoval. Připomenul si cíl a budoucí plány.
Až budu mít krásný bílý silný zuby, tak změním profilovou fotku. Na současné jsem vyfocený zepředu a daleko. Záměrem je schovat bezzubost po stranách.
Slyším vrták, vedle brečí malé dítě. Žaludek mám až v krku.
Když se na sebe tady dívám do zrcadla, tak bych si mohl začít barvit vlasy. Nějak schovat ty postranní šediny. Myslím si, že Vietnamec s červenými vlasy vypadá sexy. Ale začínám odbočovat.
Držte mi palce přátelé. Doufám, že budou něžní.
Čas doplnění 11:30: Mám to za sebou, výsledek: samé kazy, nový zuby a připravit hodně peněz.
Moje odpověď: kdy mám zase přijít paní doktorko? Jdu do toho.
