Byl jsem nedávno u své zdravotní pojišťovny, abych si nechal vytisknout přehled dob pojištění. Hned jsem si všiml těch volných okýnek kdy jsem tzv. nic nedělal. Toto období "flákání se" je složité vysvětlovat např. u pohovorů.
Některým stačí ročně vyrazit 2-3x někam na 14 dní na dovolenou. Já tohle nedělal, ale teď taky začnu. Pracoval jsem obvykle až do vyčerpání, nudy anebo jsem už cítil potřebu změny.
Kam jinam než do Vietnamu
U pracovních pohovorů se blbě vysvětluje co jsem tam těch 10 měsíců vlastně dělal. Pracoval jste, získal jste nějakou dovednost, zkušenost? Odpovídám rovnou, že ne. Je lehké mě pak odsoudit, když máte příbuzné nebo prarodiče pár kilometrů od bydliště. Ale když je nevidíte dlouhé roky, tak je ten stesk mnohem větší.
Stane se to posedlostí
Potřebuju to období prázdnoty co nejvíce naplnit a ještě získat do zásoby další nové vzpomínky. Takový jsem a je mi jedno jak dlouho tam budu. Takto jsem kdysi smýšlel, ale nyní musím myslet více na živobytí. Takové dlouhé výlety jsou fajn, ale vyjde to na spoustu peněz.
Ale čím dál oddaluji další návrat, tím chladší pak bude přivítání. Generace strejdů a dědečků rychle stárne a ta nová, dneska kolem 15-20 let si mě matně pamatují. I toto je motivace proč se musím vrátit.
Ukázat zájem
Do Vietnamu žádné peníze nevozím. To málo co uspořím stačí na jídlo a levný výlet. Vědí to. Vedu docela skromný život. Poučovat nebo chtít po mě abych se víc soustředil na kariéru je marnost. Nebyl bych to pak já.
Chci se vrátit kvůli nové generaci, která nyní dospívá. Ukázat jim, že si jejich bratranec na ně umí najít čas. Je sice nemluvný, působí odtažitě a uzavřeně, ale není to žádné mínus. Je to moje osobnost a chci aby to věděli.
Nejdu tam vyprávět o ráji jménem Západ a nabírat příbuzné do ČR. Toto jsem nikdy nedělal. Jdu se jim nechat jenom poznat a pak se vrátím.
Nebyl jsem tam už skoro 5 let. Obávám se proto, že bych tam mohl zůstat i 2 roky. Neumím to správně popsat. To místo mě musí naprosto "znudit" a až poté budu spokojený. Tentokrát zároveň naplánuji čím si tam občas přivydělám.
Láká mě mytí motorek, vozit cihly nebo prodávat na ulici čaj. Proč toto? Protože se tím živí mojí příbuzní. Budu zároveň s nimi a o to mi jde.
Tyhle věci já nikomu neříkám, ani rodině, ani na pohovoru. Říkám to však tady, protože se před Vámi jaksi méně stydím.
