Tady Vás západními zvyky nebudeme otravovat

Přejete si grilovanýho netopýra, nudle se šneky, pro labužníky pěkné tlusté žabičky nebo něco speciálního, čtyřnohého? A propo, tady Vás západními zvyky nebudeme otravovat, zbytky během jídla házejte klidně na zem ať máte na stole dost místa na další lahůdky.  

S kapsou s pár dolary a eury jsem si tam žil a jedl jako král. Přiznám se, že jsem se rychle přizpůsobil. Nejprve se divili, dokonce si mysleli, že jsem naštvanej, když jsem jedl se zavřenou pusou. Misku místo toho abych bral k ústům, tak jsem hlavu dával k misce na stole. Smáli se mi a já nevěděl pořádně proč.

Za zádama si šeptali, že jsem asi Thajec, protože oni jsou západní kulturou a častějšími styky s turisty mnohem více ovlivněni než Vietnamci. Ale to jsem vyletěl ze židle a povídám, že jsem Vietnamec! Nikdo mi ale nevěřil a já si poprvé v životě uvědomil, že mluvím s přízvukem (a to hodně silným). Proto mě místní obchodníčci asi tak rádi šidili.

"Ale to neva, s miliony dongů mi přece nemůže pár drobáků kazit chutě, když polívka stojí pouhých 25-30 Kč".

Pochytil jsem zvyk českých zákazníků, kteří chodí každý den do naší Večerky i kdyby to bylo jenom kvůli sušence. Tak jsem to začal dělat taky, chodil jsem na nuoc mía ( nápoj z drcené cukrové třtiny s ledem). Chodil jsem každý večer (doslova!) k improvizované restauraci u křižovatky, kde to prodávali za 10Kč.

Sedl si na malou plastovou židličku a pozoroval křižovatku. Během 20 minut se tam křížilo dohromady víc Vietnamců než všichni žijící v celé ČR (asi 60tis.) a ani jedna nehoda! Ani jedna!

Ale nejzajímavější bylo, když jela státní návštěva ze Severní Koreje nebo Kuby. Policisté vepředu houkali a křičeli na lidi, aby uhnuli z cesty, "Uhněte, udělejte místo!" Ale nikdo neuhýbal a prostě jel dál jakoby se nic nedělo. Na křižovatce se jede na červenou a to tam přitom stojí policista.

Přejít silnici jsem se tam první dny skutečně bál, než mi sestřenice ukázala jak na to: NESMÍTE UKÁZAT STRACH, jděte a dělejte, že tam nikdo není.

A když do Hanoje dorazí noc, tak se celé velkoměsto promění v jednu velkou restauraci. Všude kam jedete Vás naháněči zvou do jejich restaurace na pivo s chobotnicí a závitkem zabalený v banánovém listě, tisíce zamilovaných jezdí k Západnímu jezeru (Ho Tây), objednají si tra đá (zelený čaj s ledem), slunečnicová semínka a celou noc se rozmazlují poblíž rozkvétajících se leknín.

Byl jsem ze všeho nadšený.