Tady se v davu neschováš kámo

Poslední tři víkendy jsem chodil na jablíčka. Mám ve městě vytipované stromy, kterých si lidé nevšímají. Je to obvykle na místech kde žijí boháči. Jsou sice kyselejší než citrón. Ale mě je líto, že to opadne a jenom zplesnivý. 

Jsem divnej. Nevím proč tyhle věci dělám.

V Hanoji jsem chodil často na ryby. Nejraději jsem chytal u soukromého rybníku poblíž vojenské vesnice. Majitel mi hrozně vynadal, že chytám bez jeho svolení. Tak jsem se zeptal zdali "můžu bratře u tebe chytat ryby". Řekl, že ano a už mě tam měl každý druhý den. 

Na žádost majitele jsem chycené ryby neházel zpátky do vody, ale různě mezi stromy. O pár dní později jsem si všiml, že ryby mizí pryč. Ony si je totiž mezitím odnesly místní kočky. 

Ty jsou tam hlavně kvůli chytání hlodavců. Blízká vojenská vesnice je totiž plná armádních důstojníků a ti si potrpí na čistotu. Je tam také vojenská akademie a mnoho sportovních hřišť. 

Rád jsem tam jezdil kvůli přírodě. V okolí se také nachází desítky zahrádek, kde si vojáci pěstují vlastní potraviny. Pro civilisty tam ale jinak nic zajímavého není. 

Když jsem chtěl něco zajímavého, tak jsem jel 75km západně od Hanoje. Je tam obrovský vodní nádrž. Řekl jsem si, že chci zažít adrenalin, tak jsem tam spál uprostřed dětského hřiště. Noc jsem probděl, protože nejsem zvyklý na zvuky vietnamských lesů. Měl jsem strach no. 

Nejskvělejší vzpomínky mám získané po 22h. Ulice jsou prázdné, lidi spí a mám silnici jenom pro sebe. Jezdil jsem na kole a bylo to fajn. Občas jsem potkal pasáka jak veze svoje děvčata z jednoho karaoke klubu do jiného. Občas hloučky mladých lidí vyznávající alternativní kulturu. 

Když jsem nemohl doma spát, tak jsem jel do centra a ležel na lavičce. Asi mě měli za magora, ale líbilo se mi to.

Takové podívínské chování ve mě pořád je. Ale už to nejsou žádné extrémy. Potřebuju chodit brzo spát, abych měl dost síly do práce. 

Důvod proč se tak nechovám i v ČR je prostý. Já tady vizuálně moc vyčnívám. Nezapadám do davu a tak nemám anonymitu. Na vesnici si každý všimne, že jim tam na náměstí spí exotický kluk. 

Ale třeba si tohle v Německu dovolím. Jako cizinec se tam cítím anonymnější. I když to jsou jenom toulky podél německo-českých hranic. Dál jsem se nikdy nedostal.

Někdy mi ta anonymita tu a tam chybí, ale není to tak zlý. Jen když se podívám do zrcadla, tak si vzpomenu že jsem Vietnamec. Jinak je to mému okolí už asi jedno.