Když se řekne slavit Lunární rok, tak se mi v mysli vybaví hlavně neděle, azurové nebe a prošvihnutá svatba. Potom člun, držení za ruku a spoustu chrámů. Když se Vás zeptají jak se cítíte, tak odpovězte univerzálním slovem "vui".
Vui je něco jako skvěle, radostně, užívám si to.
Tím Vietnamcům říkáte "jedeme dál", "dolij mi", "nechce se mi ještě domu". Tato nálada mi vydržela jenom jeden den, než jsem ráno zjistil, že jsem dědovi poblil podlahu. Ale to nevadí, poprvé slavím ve Vietnamu Nový Lunární rok. Je mi prominuto.
Musím nasát co nejvíce zážitků
Večer jedu do restaurace, kde je asi 30-40 lidí. Stydím se, protože tam nikoho neznám. Po chvilce zjišťuji, že to jsou všechno moji příbuzní. Začíná se jíst a pít rýžová pálenka. Už si jenom vzpomínám, jak jsem seděl vzadu na motorce a držel se strejdy, který byl před 3 hodinami neznámým člověkem. Pomáhá mi do schodů a do postele. Ráno vidím vedle sebe kbelík. Prázdný.
Odpoledne mi ukazují fotky z večerní oslavy. Jsem ve tváři celý červený, všude se usmívám a všechno objímám. Stud byl pryč. Nevedl jsem si prý zle, naštěstí jsem osobně nikoho neurazil. Těšilo je, že jsem si to užil. Jen bych měl příště méně objímat vdané ženy.
Ten den mě vyzvedne jiný strejda. Ptá se mě, jestli s ním nechci jet navštívit přítele. Jsem pak celý den živ ze slunečnicových semínek a vietnamského čaje. Já jsem totiž špatně rozuměl, říkal "přátele" tzn. 4 rodiny. Jsem večer společensky unavený. Před usnutím mi volá sestřenice jestli s ní nechci jet zítra na výlet. Hurá, mladší kolektiv. Říkám, že jasně.
Jedu s jejími kamarády do krásné přírodní rezervace. Je tam moře lidí. V místních domácích bistrech vaří výtečná jídla. Navštěvujeme buddhistické chrámy, děláme skupinové fotky a já se zakoukal do jedné slečny z naší skupiny. Večer si pak na Facebooku všichni sdílíme dojmy. Na všechno odpovídám "Užili jsme si to a co ty?". Já taky.
Ráno mi volá moje nejmladší teta.
Dělí nás od sebe rozdíl 4 let. Mám přijet na oběd. Slíbím, že přijdu. Doma má manžela a dvě malé holčičky. Naservírují oběd a začínáme se vzájemně poznávat. Teta je protivná a nepříjemná. Ale odpouštím ji to, protože je nervózní z plánovaného porodu. Má se jim narodit chlapec, což je opravdu důležité. Bude to jejich budoucí dědic, pečovatel a ochránce ve stáří.
Je to opravdu "vui" období.
