Seznámení se s dívkou po vietnamsku

"Tien oiiii, kdy už si najdeš holku?" ptají se mě příbuzní. "Já už ji našel, prodává pití tam na křižovatce." tvrdím klidným, sebejistým hlasem, jakoby to pro mě byla samozřejmost. Všichni v údivu zvedli obočí a mašinérie nastartovala. Máma měla totiž v plánu mě ve Vietnamu oženit, tak jsem jim to všem ještě ulehčil. Ale to, co přišlo mi stáhl zadek do tenké čáry.

Ve Vietnamu moc neplatí, že když se dva milují, tak se můžou rovnou vzít (to funguje jenom ve vietnamských filmech). Tady záleží na všem a na všech....na názorech členů obou rodin a objektivních ukazovatelích jako finanční zázemí a její společenský status. 
Hnedka mě bombardovali otázkami, hlavně rozjařené a štěstím zvídavé a po drbech toužící ženský a tety: "jak seznámení proběhlo, kolik ji je, jak se jmenuje, je krásná, je vysoká, jaké má vlasy" a strejdové:  "z jaké je rodiny a kde mají dům"?

Řekl jsem jim, že rodiny na Západě nechávají zamilovaným absolutní svobodu, ale v té chvíli jakoby lusknutím prstů všichni najednou ohluchli. Strejda se okamžitě nabídl, že spolu zítra navštívíme její rodinu a promluví si s jejím otcem. Všichni souhlasili, protože je mezi nimi nejmajetnější, takže je jako reprezentant celé rodiny ideál. A děda, že půjde taky, protože představuje záruku a pověst rodiny.

Teď se mi sevřel žaludek a pomyslel si "kam jsem sebe a tu chudinku holku jenom zatáh?" 

Protože pokud je její rodina chudá, tak se může stát, že moje rodina bude platit její dluhy, finančně podporovat a pomáhat získávat vyšší společenský status. Proto to není jen o dvou lidech, ale všech členů rodiny. Pokud by byla z bohatší rodiny, tak bych musel mít nějaký vyšší společenský i pracovní postavení, aby se jim vyplatilo mi dát svoji dceru. A nápadník pak musí s otcem trávit veškerý čas, do doby než dostane souhlas.  Jednodušeji jde "o výhodný obchod".

V té chvíli jsem otevřel další flašku místního piva, a toužil se pořádně opít, ale nejde to, protože jsou slabé jako voda. Vláda totiž nechce, aby se lidé v horcích opíjeli, takže vietnamské pivo nemá takový říz jako evropské. Zůstal jsem bohužel pořád při smyslech.

Po dopití mi napadla celkem solidní a uvěřitelná a pravdivá výmluva: "Jsem tady stejně na dovče, za tři týdny se vracím zpátky do ČR, tak nemá cenu se do něčeho dlouhodobého vůbec pouštět."

Po celý týden jsem pak vyhlížel z okna jestli ji neuvidím mihnout na motorce okolo našeho baráku a pravidelně jsem jakoby "nááhodou" musel jít přes křižovatku.

Od toho večera jsem už s žádným příbuzným nemluvil o žádné holce.