Víte přátelé, já mám své potřeby. Není na tom nic špatného, všichni je máme. Jde už jenom o to jestli toho docílíme. Jsou tady věci, který mi nemůžete dát. Proto já tu potřebuju vietnamskou komunitu.
Závisí na tom mé duševní zdraví.
Už jste někdy cítili spálenou rybí omáčku? Je to příšerný smrad. Ale nám Vietnamcům to voní.
Všechny obchody neprodávají oblečení šitý pro nás. To je pro Vás, Čechy. Mluvím o střihu a délce rukávu/kalhot. My máme jinou konstrukci těla. Ale co mi zbývá než si to koupit a nechat zkrátit.
Já mám vždycky mindrák, když stojím vedle vysokého Čecha. Tak udělám pár kroků dál abych nevypadal vedle něj jako trpaslík. Víte co. Co když v tu chvíli půjde kolem nějaká pěkná Vietnamka? Prohraju. Její instinkty si vyberou vyššího samce. Jsem realista.
Jsou tady věci, o kterých s Vámi nemůžu mluvit a sdílet. Nejde to. Ty kultury jsou příliš odlišný. Ale zkusme to.
Třeba závislost na karaoke, záliba nosit větší boty než mám nohy, vařené vajíčko pro jistotu ještě usmažit, řvát na svého vedle sedícího spolustolovníka, proč Vietnamec nerad nosí bílé barvy, proč je důležitý, aby jste si mysleli že jsem Japonec a ne Číňan, atd. atd.
Taky se vyhýbám Vietnamkám, které většinu života žijí mezi Čechy. Prozradím Vám totiž jednu záhadu.
Ony by chtěly Vietnamce s českou duší. Ale vietnamský muž se s přibývajícím věkem stává originálnějším Vietnamcem. A je naprosto jedno jestli vyrůstal v jižní Americe nebo Austrálii. Navrací se ke svému kořenu.
Vietnamka je pak zklamaná, ten vztah se hroutí. Hodnoty jdou do konfliktu, už to nefunguje. Proto já dávám přednost vietnamským Vietnamkám. Chci mít ve vztahu klid.
Vyjmenoval jsem dneska jen pár důvodů proč potřebuju společnost Vietnamců.
Mezi nima se cítím vysoký a sexy. Stoupá mi díky tomu sebevědomí. Sdílím s nima společné zkušenosti, máme podobné chutě. Nepřipadám si měkkej, když jsem už po dvou panáčcích vodky opiĺý, protože to na ostatní působí stejně.
Vietnamská komunita je tým. Dovolte mi přátelé si za ten tým občas zahrát. Ve zdravém těle zdravý Tien.
