Měl jsem pocit, že nejsem pověrčivý člověk. Ale poslední dobou si dávám velký pozor na nepříznivá znamení. Často se mi teď stává, že zapíchnu hůlku do umyté rýže. Ptáte se jak je to možný? A co to znamená?
Rýži jsem doposud myl rukama, ale jak se dotknu studené vody tak mám nutkání jít čúrat. Asi to znáte. Poblíž mám většinou hůlky, tak jimi míchám.
V té rychlosti myslím na další úkon a zapíchnu hůlku do rýže. To u Vietnamců totiž znamená smrt. Místo svíček se u hrobu zapalují vonné tyčinky a zapíchne se do misky s rýži nebo do půdy.
Potom honem vytáhnu hůlku a snažím se zapomenout. Ale ten špatný pocit tam chvilku zůstává. Brrr.
Taky jsem kontroloval své starší fotky.
Když se fotíte ve třech, tak toho uprostřed čeká v brzké době smrt. Proto se správný Vietnamec fotí v sudém počtu a když poblíž nikdo není tak vezmou třeba kocoura nebo pejska.
Ve svém životě se snažím žít podle rozumu. Ale moc mi to nejde a jde na mě lenost. Tak se teď řídím pověrami, říkadly a pranostikami. Je to hodně snadnější. Žiju v moderní době, ale všechna ta vědeckost mě už nudí.
Chci se něčeho bát, mít hrůzu z ulomených větví a celou noc vidět na stropě siluetu strašidla. Strachu nečelím přímým bojem. Ne ne. Takový instinkty ve mě nejsou. Jsem spíše krásná nevinná srnka. Zdrhnu!!! Nohy na ramena a pryč.
V nebezpečí se proto na mě nespoléhejte. Nechám Vás v tom. Sorry. Jsem zbabělec.
Spíš mě princezno ochraňuj. Potom mě obejmeš, dáš polibek a proměním se v krásného kluka.
Počkat. Hezký už přeci jsem. Tak kam ta princezna zmizela? Už vím, ke kadeřníkovi. Já nám zatím něco uvařím. Už jsme dlouho neměli rýži, teda cizrnu.
