Otevřít večerku? Ani náhodou!

Obdivuhodný výdrž mých krajanů stát od rána do večera za pokladničkou je úctyhodné, ale upřímně, radši bych šel na pracák.

Rodiče si po Novém roce otevřeli ve starém nevyužitém domě krámek se smíšeným zbožím. Místní lidé nás o prázdninách zvědavým okem sledovali, ptali se mě na druh prodávaného zboží, slevy, ceny atd. Plácali mě po zádech, jak jsem hezky vymaloval vstupní dveře, a dokonce využili naší přítomnosti, aby mohli umístit ve sklepě jedovaté granule.

 Většina byla za další krámek rádo, protože v nejbližším okolí neleží žádný market.

Lokalita je celkem špatně osvětlená a večer bych se tam bál i jít zaběhat. Jako syn si dělám samozřejmě o svoje rodiče starosti, bůhví co se jim může stát. Lidi prý kradou nejvíc večer, nažene se tam partička zlodějů a začnou se činit.

 Stačí, aby jeden z nich vytáhl nůž nebo pistoli a je ze mě sirotek. Jediný co mě uklidňuje, že vedle v baráku bydlí moje bývalá kolegyně z práce.

 Minulý týden jsem si kolem 21h šel koupit hamburgera. Paní v minikrámku (Češka) naříkala na bezmocnost a nepodporování podnikání ze strany státu.

 Třikrát ji vykradly, mříže nepomáhají a kolemjdoucím lidem je to úplně jedno. Není to jejich, tak proč se starat.

 Ale vždycky se najdou tací, kteří vidí za poctivou práci nějakou šmelinu. Úkryt pro kriminální živly, praní špinavých peněz nebo dealerské doupě. Nepopírám, že se to neděje. Za sebe a moje rodiče mohu s klidným svědomím slíbit, že budeme vždycky poctivě a tvrdě pracovat i přes všechny obtíže a minimální výnosnost.

 Takhle vypadá podnikání v realitě.