Opětné shledání s Petrem Pavlem

Myslel jsem, že jsem samotář. Že ticho a klid lze najít jenom v lesích. Ale kupodivu ji lze najít i v prostředí plný turistů. Ti se přišli podívat na památky a poznávat novou kulturu. Nevšímají si mě.

Stejně jako oni, tak i já rád navštěvuji Pražský hrad.

Chodím si tam hlavně zklidnit myšlenky. 

Je to místo kde se píšou dějiny, dýchá slavnou historií a je tam krásný výhled. Bohužel tam neznám žádného zaměstnance. Poznám jenom vojáky a policisty. Tak mi to nedalo a jednoho vojáka jsem oslovil.

Ptal jsem se jestli bude v nejbližších týdnech opět nějaká významná akce. Svěřil jsem se mu, že jsem se zúčastnil inaugurace. Ale byla to opravdu náhoda, záměrem byla meditující procházka.

Inaugurace: Viděl jsem toho dne spoustu známých osobností, tak mi to nedalo a počkal jsem si i na nového prezidenta. My jsme se už před několika lety "viděli", když jsem byl na jeho přednášce. Počkal jsem si a nakonec si udělal na památku pěkné video, jak nový prezident vstupuje do katedrály svatého Víta. 

Podělil jsem se s vojákem o tento zážitek. Následně mi doporučil další významná místa, která bych měl vidět. Ale z celého rozhovoru jsem si odnesl jiný poznatek.

Ten člověk měl jasno co je jeho úkolem a posláním - zajišťovat zdejší bezpečnost. Cítil jsem to z každého jeho pohybu i ve stručnosti slov. 

O takovém člověku můžeme s jistotou říci, že je to člověk na pravém místě. 

To byl taky cíl mé dnešní procházky. Potřeboval jsem si vyjasnit směřování svého dalšího profesního života. 

"Nechce si mi pracovat jen proto, že si musím zajistit živobytí. Chtělo by to vyšší cíl. Ale je to nejspíš náš úděl, úděl "civilistů."

Došel jsem k závěru, že není třeba na sebe hned klást horu. Stačí když budu malou částí něčeho důležitého jako ten voják. Ono to zní jako citát, ale mě to pomáhá si takhle určit místo v tomto životě. 

Procházka v okolí Pražského hradu má své neopakovatelné kouzlo. Zároveň jsem si doplnil energii a našel vnitřní rovnováhu.

Podobně jako v tichém lese.