Blíží se teplo. To pro mě znamená jenom vyměnit zimní bundu za lehčí větrovku. Čepici za kšiltovku. Jinak vše zůstává stejné. Žádné kraťasy, tričko ani tílko. Jsem "zabalený" po celý rok.
Oblékal jsem se kdysi jako Vy. V létě jen lehce.
Ale 4 roky zpátky jsem dostal ve Vietnamu úžeh. Od té doby se vyhýbám a chráním před sluncem. Říkáte si, že se musím v létě potit jako čuně, páchnu určitě potem.
Potěším sám sebe. Držím se stínu.
V létě jsou Vietnamci venku zabalení od hlavy až k patě. Důvodem je strach před sluncem. Raději trošku nepohodlí než se spálit. Když se opálíte, tak je to hned vidět. Klesáte pak společensky dolů.
Mladou opálenou dívku si domu nepozvu. Mladému opálenému muži na pohovoru rovnou asertivně řeknu, ať přijde jindy. Tento předsudek jsem nezdědil, ale získal.
Když jsem šel do banky tak na mě ostraha víc koukala, v dražší restauraci se ke mě chovali méně zdvořileji, v obchodě mi často kontrolovali batoh. Budil jsem dojmem, že nemám peníze na zaplacení. Je to jenom moje vlastní zkušenost, není to obecný.
Ale rychle jsem se adaptoval - využíval jsem bankomaty, chodil do lidovějších bister a do obchodu chodil v pyžamu.
Je to pyžamová kultura, hlavně na jihu, kde je po celý rok vedro.
Oblékal jsem se do zelené uniformy "vietcongu". Nic za tím přátelé nehledejte, prostě to bylo nejpohodlnější. V šatníku jsem nic praktičtějšího neměl. Na trhu si na mě zvykli a začali mi říkat vojáku.
Tam si mě všimla místní dívka. Pracovala v nedalekém bistru a občas na mě pomrkávala. Cítil jsem vážný zájem. Viděla opaleného mladíka v maskáčích. Zdál jsem se být na její společenské úrovni - asi taky pracuju venku, fyzicky a celý den. Ve skutečnosti jsem hodně cestoval a proto se tolik opálil.
I přes její zájem bych ji tehdy řekl NE. Příbuzní a rodina by koukali, kde jsem našel tak "špinavou" holku. To mi nestojí za obhajování a hádky.
Tehdy ale není teď. Změnil jsem se.
Nenapadlo mě přemýšlet z jejího pohledu: "Jsem ochotná se zamilovat do toho "špindíru", zkusit ho poznat." Ale byl jsem pod silným vlivem místní společenské kultury. Je to laciná výmluva, ale tlak na lidi je tam opravdu silný.
Tady v ČR si můžu dovolit přemýšlet volněji a podstupovat rizika.
A to je asi i důvod, proč se tu mezi sebou ženíme a vdáváme více z lásky než z rozumu.
Jestli je to dobře? Tak to už nechám na Vás.
