V Praze se všechno to "jiné" rozmělní. Takový je můj dojem. Vyčnívá tu hlavně výrazná exotičnost. Při poslední návštěvě pražské Sapy mi došlo jakou hodnotu má prezentace své kultury.
Chodím tam často nakupovat, jinak se o to místo zvlášť nezajímám.
Je to jenom velké tržiště. Neměl jsem k tomu místu až do včerejšího dne žádný vztah. Pak jsem si všiml, že tam hned u vstupu nabízejí komentované prohlídky tohoto malého Hanoje.
Narodil jsem se v Hanoji pár minut pěšky od Ho Či Minova mauzolea. Žil jsem obklopen historickými památkami, středověkou pevností a starými čtvrtmi. Dokážu říct spoustu zajímavostí.
Ale dneska si vyberu jenom jednu zajímavost - bělošskou čtvrť. Vybírám si to, protože mě čtou bílý čtenáři, tak si to dovedete lépe představit.
Nevím jak bílá čtvrť vznikla. Asi podle vysokých nájmů, na který dosáhnou jenom lidé ze Západu. Přicházejí většinou z anglosaských zemí - USA, Británie, Austrálie, ale je tam i hodně Evropanů. Živí se tam převážně jako učitelé angličtiny. Bohatí Vietnamci chtějí, aby jejich děti učili rodilí mluvčí. Vietnamec, který umí plynně anglicky se musí živit jinak - třeba jako překladatel.
Je to čtvrť kde je hodně stromů, z oken koukají květiny, v ulicích je čisto. Restaurace, kavárny a bistra mají na místní poměry vysokou kvalitu - jídlo, hygiena, pracovníci. Hraje se tam živá hudba - jazz, rock i pop.
Čtvrť je v blízkosti obrovského jezera. Každý večer se tam proto sjíždějí stovky zamilovaných párů a sledují západ slunce. Je tam velice bezpečno. Takhle bych stručně popsal čtvrť obývaný bělochy. Dodává jim to hrdost a sebevědomí.
Teď si vezměte pražskou Sapu, která prý reprezentuje můj rodný Hanoj.
Všude se povalují odpadky, lítá lepkavý prach, zanedbané budovy, umakart a poničená silnice. Jediným důvodem návštěvy jsou místní restaurace jinak je to plýtvání časem. Kulturu hledejte jinde. Není to žádný Hanoj. Je to jako kdyby Prahu/ČR ve světě reprezentovalo nějaké špinavé tržiště na okraji New Yorku. Hnus.
Je to všechno o penězích a vztahu lidí k místu.
Já nemám peníze a neumím přesvědčovat lidi. Ale jsem mladý ochotný kluk, který si umí udělat čas.
Tak jsem se rozhodl, že tam budu podél zdí sázet semínka květin. Snad se to uchytí. Až to všechno později rozkvete a zakryje aspoň ty odpadky, tak se k tomu místu začnu nějak hlásit.
