V ČR žije přibližně 60tis. Vietnamců. Z českého pohledu je to nejspíš už hodně, z vietnamského pohledu je to však jen zrnko písku. Životaběh naší generace plyne celkem čitelným krokem. Nemělo by to být pro druhé nijak překvapivé.
Integrace probíhá v podstatě nalajnovaně. Ve škole se naučíte jazyku a vyučíte se oboru. Následně si najdete zaměstnání a vlastní bydlení. Žádný problém.
Potom se oženíte s Češkou nebo Vietnamkou. Je jedno koho si vyberete. Jedné, druhé nebo oběma stranám to bude nějak vadit. Řešení: řídit se svým srdcem.
Poté se usadíte a vedete klidný rodinný život.
Někteří převezmou rodinný obchod či restauraci. Občas se Vám z úspor podaří celé rodině zaplatit "dovolenou" do Vietnamu. Svým pobytem utužíte mezilidské vztahy a načerpáte v rodinném kruhu nové síly. Jste nadšení jak bratranci a sestřenice rychle rostou.
Ale zároveň u svých starších příbuzných vypozorujete přibývající šediny. Začínáte si dělat o ně starosti. Stáří patří holt k životu. Je načase oplácet. V hlavě už plánujete jak jim pomoci dopřát klidné stáří. Něco vymyslíte a tím se uklidníte.
Ale jak přijmout fakt, že už odcházejí i vaši rodiče a lidé, kteří s Vámi žijí v ČR. Tohle též bolí.
Generace tvrdých a odolných lidí už jistě mizí z našich životů. Jsou to nositelé té originální a prvotní vietnamské mentality podle které nás tak dobře znáte.
Chci zakončit své povídání optimisticky.
Já osobně mezi mladé Vietnamce moc nechodím. Mám svůj denní rytmus a už jsem si na to zvykl. Ale jednou za čas se zúčastním větší akce. "Šokují" mě svým evropanstvím, je z nich cítit Západ. Navenek velké rozdíly.
Avšak zdědili ty hodnoty, které jsou tolik charakteristické pro vietnamskou mentalitu (dovolím si tentokrát nejmenovat jaké, protože to už jsou Vaše osobní zkušenosti).
Ať se snažíte jakkoliv, tak nezakryjete svůj původ, své kořeny, svoji mentalitu ani zděděné chování. A proč se snažit to potlačovat? Protože jsme daleko od "druhého" domova, protože nás rodiče už opustili?
Tím spíš bychom se měli více hlásit ke svým kořenům. Jen toto jim dá klid až jejich životaběh navždy skončí. I toto bych si přál až nadejde i můj čas.
