Obrazy na obloze

Na jaře se kopce zahalují žlutou hedvábnou závojí květin, v létě ji vystřídá zelená přikrývka našich rýžových polí. Dny jsou tady klidné, počasí je k nám vlídné. Naše děti si hrají venku na polích.

Když se děti ptají, co jsou ty dlouhé úzké čáry na modré obloze, které dělají letadla, tak jim říkáme, že naši předci nám dávají znamení, že jsou s námi a kreslí nám, co v nebi spatřily. Nechceme, aby ztratily sny, podporujeme jejich fantazii, protože v téhle části kouta světa, pokud chcete být šťastni, tak musíte věřit svým snům, které se můžou jednoho dne vyplnit pokud budou skromné a dobré i pro ostatní.  

Naše životy jsou jednoduché, chudí se narodíme  a chudí také umíráme. Nebereme si s sebou nic, než víru, že všichni, na kterých nám záleží budou zdraví a žít dlouho. 

V monzunovém období všichni sedíme pod střechou a díváme se, jak déšť omývá všechno okolo nás. Je to nejen očista naší země, ale i očista nás samotných. Voda, která se vsáká do půdy, vsáká také naše hříchy a špatnosti, které jsme napáchaly a za které upřímně litujeme. Slova "děkuju" a "buď zdráv" zde neužíváme. Všichni si zde pomáháme navzájem, není to povinnost, ale znak dobrého srdce. Nezdravíme se, protože poté přichází slova loučení.

Když mraky odplují pryč, tak do nás vstupuje duch „malého člověka“, kdy uctíváme naše předky, kteří si nenechali svůj majetek pro sebe, když odcházeli do jiného světa. Proto jsme tak malí, protože oni se dokázali vzdát všeho, abychom se měli lépe.  

Muži pokládají k hrobům své nářadí, ženy jídlo a děti své kresby. Nářadí představuje mužovo povinnost živit svou rodinu, jídlo symbolizuje péči a kresby symbolizují dětskou čistotu. Tímto uklidňujeme naše předky, že se nám daří a že můžou v klidu nerušeně odpočívat. Za to málo, co máme, jsme vděční, za ty sny, které nás upevňují a naše práce nám dává útěchu, že život má smysl.  

Do naší vesnice vede jen malá úzká cestička. Cesta je většinu měsíců zarostlá, jen málokdy k nám někdo zavítá. Ale když přichází doba svateb, kdy si mladí i staří slibují lásku před celou vesnicí, jsou cesty plné vozů s dárky a návštěvníky ze sousedních vesnic. Peníze se nedávají, protože přitahují zlé duchy. Snoubenky, jejíž vlasy jsou spletené s bílými květy dostávají do nadcházejícího života krásné pestrobarevné šaty a muži dostávají nové nářadí. Moudří stařešinové jim ústně předávají rady do života, protože to, co je napsané, je zapomenuto. To, co je řeknuté žije uvnitř duše "Buď dobrý i když úroda bude špatná", "Nikdy se neodvracuj zády tomu, koho máš rád", "Dej dětem svoji misku rýže i když máš větší hlad, protože oni ti vrátí dvojnásob" Jsou to jen prosté rady, ale pro nás jediným bohatstvím, které tady lze najít.