Nevděčná práce na kase

O poměrech v hypermarketech všichni víme své. Lidi se tam točejí, jak na kolotoči. Ze začátku jsem se seznamoval s každým nově příchozím kolegou, ale postupem času jsem jejich společnost tolik nevyhledával ba ani jsem nechtěl znát jejich jména.

Pokud nevydrželi minimálně měsíc, tak bylo hned jasné, že tady déle nezůstanou. Důvodů může být několik např. nízká psychická odolnost, nezvládání svých povinností, tlak vedoucích, špatná komunikace se zákazníky a nejčastější příčina-nízký plat.

Ale plat odpovídá požadavku práce, doplňuj regály, měj pořádek ve skladě a pomáhej zákazníkům. Měl jsem štěstí, že lidi, které jsem osobně vyškolil zůstávali celkem dlouho na což jsem docela hrdý. Sice všichni už dávno odešli, ale jeden stále zůstává a nyní si brousí na místo vedoucího elektra.

O minulých Vánocích jsem si tam užil mnoho „krásných“ hodin. Všichni jsme naběhali desítky kilometrů denně a na pauzu mnohdy nezbyl vůbec čas. Ale dívám se na to pozitivně, aspoň práce rychle utekla.

Když se před kasami tvořily fronty, tak nás tam povolali. Měli jsme nepsané pravidlo, bav se se zákazníkem, ale pásek musí pořád jezdit. Můj pásek sice nejezdil, jak si to přestavovali, ale patřil jsem na jiné oddělení a pohyb rukou „vem, naskenuj, vem, naskenuj“  jsem neměl tak natrénovaný. Ale hlavně se u mě netvořily fronty, což bylo pro vedoucí nejdůležitějším ukazovatelem.

Nemyslím si, že tam může dělat každej hlupák, jak se často traduje. Nerozumím lidém, kteří nadávají na svou práci, taky jsem často klel a bral boží jméno nadarmo, ale bylo to pořád lepší než sedět doma a nadávat na svět. 

Mnoho lidí se mi svěřilo, že by v hypermarketu nikdy nemohli pracovat. Ale já jsem rád za každou šanci a příležitost se naučit něčemu novému. Nečekám, že mi po škole budou velké firmy plnit poštovní schránku a prosit mě, abych přišel na povohor. Zůstávám pevně na zemi a vím, že mladí lidé nemají začátky života snadný, pokud nemají kontakty či příbuzný, kteří jim pohlídají místo.

Moje rodiče celý svůj dosavadní život prodávali na tržnici. A pokud nechci kráčet v jejich stopách, tak musím začínat od nuly, sam za sebe si najít místo na světě a nespoléhat se na jiný, ale odměnou mi bude nezávislost, životní zkušenosti a schopnost slušně jednat s lidmi.