Navždy Severočechem

Když se před dvěma lety objevila v cizineckém zákonu jednoroční výjimka, že se rozdá mladým cizincům/Vietnamcům české občanství, tak jsem nad tím posměšně máchl rukou "K čemu?!"  

Od té doby utekly dva roky a nyní si uvědomuji, že mít české občanství (přesněji dvojí) má něco do sebe.

Nejprve jenom rychle popíšu tu roční výjimku: Stačí mít nachozené asi 3 roky na české základní škole, být mladší 10-ti než jste přiletěli do ČR a být tady nepřetržitě 2/3 svého života. Začal leden 2014 a na krajské úřady se hrnuly davy mladých Vietnamců, kterým stačilo podepsat prohlášení a zaplatit správní poplatek 500Kč a kdo měl chuť, tak státoobčansky slíbil: 

"Slibuji na svou čest věrnost České republice. Slibuji, že
budu zachovávat všechny zákony a jiné obecně závazné právní
předpisy. Slibuji, že budu plnit všechny povinnosti státního
občana České republiky".

Potom naběhli na Správní odbory a vualá český občanský průkaz a pas je doma a honem s tím na facebook.

Neznám jejich důvody. Někteří si tím asi chtěli ulehčit hledání práce, dopřát si bezvízové cestování po celém světě, na nátlak svých rodičů anebo prostě, že to teď dělá každej. A snad se našel někdo, kdo z opravdové lásky k ČR. Nevím. 

Po půlročním nepřetržitém pobytu v Hanoji jsem si uvědomil, že mít české občanství znamená mít životní jistotu, je to hrad.

Proč to říkám? Protože kdyby se semnou ČR rozvedla a vyhostila mě zpátky do domoviny svých rodičů a předků, tak bych do půl roku bez podpory rodiny asi pomřel hlady. Ty naše mozky jsou natolik zregulované, že na červenou zastavíš a zelenou jedeš. Ve Vietnamu se na červenou kašle. Myslím si, že tím většina mladých Vietnamců ztratila přizpůsobivost jakou mají jejich/moje rodiče. 

Tamní lidé jsou skuteční predátoři, kde doopravdy platí - "nepracuješ, tak nemáš nic a je mi jedno jak a čím se živíš, hlavně mě neotravuj". 

Co tímhle článkem chci celou dobu říct? Prosím Vás, nevyhošťujte mě zpátky do země svých předků. Sem tam zakopnu, něco provedu, ale nechte mě tady. Sice bych tam  hladem nepomřel, ale zemřel bych steskem k ČR, který jsem už okusil a nikdy více nechci.

Nemám tušení kde budou moje kosti jednou ležet, ale na kámen ležící někde v lese a o který sem tam zakopne nějaká ta srnka vytesejte "Navždy Severočechem".