Na půl roku znuděným milionářem

Mám strach z peněz. Vždycky když se přihlásím k účtu, tak si říkám „Co s tolika penězma mám zase dělat?“. Je to pro mě psychický zátěž. Vážně. Představuje to pro mě břemeno.

Kdysi jsem se v knihovně zatoulal do úseku náboženských směrů. Samozřejmě jsem šáhl k buddhismu. Asi proto, že je to náboženství pro „žlutý“, říkávali mi. Tak jsem se o to potřeboval zajímat.

Zkrátím to. Ovlivnilo mě to. Pár měsíců jsem podle toho žil i smýšlel. Ale chuť na maso bylo silnější. Naučil jsem se však vystačit si s málem.

Roky šly dál a poznal jsem stoicismus. Namísto pátečního povyražení jsem dával přednost hltáním těchto starých myšlenek.

Nelituju toho obětovaného času. Zažil jsem díky tomu skvělé emoce a vnitřní prožitky. Taky jsem zjistil, jak užitečný může být čas strávený sám se sebou.

--------

Studentská léta skončila a přišly každodenní dospělácké starosti o nájem a jídlo. Věnoval jsem se práci, letáčkům, slevám, dojídáním zbytků z oslav, pěstoval si vlastní zeleninu, po silnicích sbíral hrušky apod. Znáte to. Šetřit kde se dá. 

Můj životní styl byl a la „chudý důchodce“. Peníze se hromadily, protože jsem toho k životu ani moc nepotřeboval.

Jednoho dne jsem si uvědomil „wáááu, takových peněz! Co s tím?“. Koupím si za to čas. Udělám si prázdniny. Poznám sám sebe. A kde jinde než v mém rodném Hanoji.

Směnil jsem svých 50tis.Kč na 2083 dolarů a pak na 47 909 000 vietnamských dongů. Našel si levný nájem a pak prakticky celých půl roku nesundal pyžamo.

Byly to zvláštní časy. Spoustu lidí by si to se mnou ihned vyměnilo. Vím to.
 

Ale řeknu Vám jak to zpětně cítím: Není to ono. Mít spoustu času, peněz a nemuset nic dělat nepozvedá ducha. Cítil jsem spíše prázdnotu. Brzdím se tu kruci! 

Obsah těch dnů bylo převážně přežít denní horka a usínat s plným žaludkem. To byly moje jediný „starosti“.

Zpětně bych už do toho nešel, už nechci být bohatý, mít nadbytek času a nemít co dělat. Lepší je bejt válcovanej den co den. Alespoň cítím, že nějak žiju.
 

Nastavil jsem si to teď takhle: stačí být přiměřeně chudý, nedávat si tu materiální laťku moc vysoko a užít si ty každodenní povinnosti a mrzutosti. Protože za mě „co furt doma?“.