Já nevím jak vietnamské holky, ale my, vietnamští muži to máme v životě celkem jednoduchý. Ono se po nás nechce abychom se proslavili jako moudří filozofové anebo jako objevitelé matematických vzorců. Vůbec ne.
Chce se po nás jenom jedno.
Snad to nespletu: správný Čech by měl zasadit strom, založit rodinu a postavit dům. Celkem tři úkoly. Říkám to správně?
My, vietnamští muži, máme jenom jeden úkol. Založit co nejpočetnější rodinu.
Půjdu jenom krátce do historie. V českých zemích nebylo u vladařů tradicí mít velké harémy. Naopak u vietnamských vladařů bylo běžné mít nad sto konkubín a stovky dětí. Z této doby se až do současných dnů uchovala tato mentalita.
Kdy jsem poprvé zaslechl, že bych si měl začít hledat ženu?
Myslím, že to bylo v 16ti. V tomhle věku se kluk obvykle soustředí, kam se přihlásit na střední školu. U nás ne. Tam nikdy nebyl tlak abych se stal například doktorem, architektem nebo vědcem. Takové nároky na mě nikdo v rodině nikdy nekladl.
Heslo znělo: Je to úkol žen, aby se vzdělávaly. My muži zůstáváme duchem prostí, ale v životě praktičtí.
Ale kdybych se náhodou rozhodl stát vojákem, tak by mě v tom všichni podporovali. Tam mají hrdiny velmi v oblibě.
Od 16ti let jsem tedy neslýchával nic jiného, než „už jsi začal hledat ženu?“. Bylo to třeba 10x denně. Ale byl jsem v letech rebelství, takže se mojí milenkou staly počítačové hry.
Po mých 20tých narozeninách to už nemohli vydržet. Začali mi hledat ženu ze svého blízkého okolí – tety hledaly v práci, sestřenice ve škole a babičky ve vesnici. Musím se přiznat, že měli hodně dobrý výběr – všechny jsou velmi krásné, všechny jsou už vdané a všechny už mají aspoň jedno dítě.
Ale nijak jsem toho nelitoval.
Litovat jsem začal až po svých 26tých narozeninách. Hodně jsem toho už odehrál, procestoval, přečetl mnoho knížek a užil si to svoje. A pak začal čas strašně rychle utíkat. Mnoho známých vstoupilo do manželství anebo se jim narodili děti. Lekl jsem se, když jsem si to uvědomil.
Bylo třeba to začít rychle řešit.
Ale pro Vietnamky jsem se stal starým dědkem. Cooo?
„No, podívej se na sebe. Po stranách ti už rostou šediny.“ S námahou vysvětlovat, že je to genetický. Prostě šedivím. Od té doby si každou neděli vytrhávám bílé vlásky. A když už sedím u toho zrcadla, tak se vrhám i na obočí.
„Podle indexu BMI máš nadváhu.“ Je to stresem lásko. Já tu čokoládu prostě potřebuju.
„Smrdí ti z pusy!“ Sorry, ráno jsem to nestíhal.
Tak to přátele vidíte. Krize středního věku je tu. Co jsem neudělal včera, s větší námahou doháním dneska.
Byl jsem krásný sympatický kluk, který chodil 4x týdně cvičit. Nekuřák, cestovatel, dobrodruh.
A nyní?
Jenom krásný sympatický kluk. Ale to k dosažení úkolu stačit nebude, protože jsem prý už moc starej!
