Měli bysme si toho spolu mnoho co říci nebýt té jazykové bariéry, která nás rozděluje a bohužel nikdy vede i k hádkám a nepochopení.
Zeptejte se toho pána. No páni to je Vietnamec a umí česky? To jsou časté věty, které jsem v práci i mezi lidmi slýchával. Nemám to těm lidém za zlé, vzdyť je to celkem neobvyklí jev. Mnozí lidé mě také pochválily za vynikajicí češtinu a u přijímaček jsem silně překvapil paní kantorku počtem získaných bodů. Recept je velice jednoduchý- mluvit a mluvit.
Učení bolí a to strašně, zvlášť s příbývajicím věkem. Přiletěl jsem do Čech v šesti letech, moje hlava byla v té době otevřená všemu novému a moje mozková kapacita nebyla tak zaplněná. Trvalo mi rok než jsem začal mluvit plynule česky. Konečně jsem tedy mohl nastoupit do školy.
Teď už to je trošku obtížnější, když se učím anglicky, tak mám co dělat, abych si zapamatoval pár jednoduchých frází. Nikdy jsem rád, když narazím na člověka, s kterým si můžu potrénovat angličtinu, zvlášť muslimové umějí výborně. Často chodím k jednomu staršímu pánovi, který vlastní menší obchůdek s orientálními výrobky. Jeho žena je z Malajsie a umí výbornou kari omáčku. Mluvíme spolu o všem možném o počasí, fotbale atd.. Za těch pár roků, které se spolu známe mi o sobě pověděl velmi málo. Anglicky se naučil, když pobýval jako student v Americe. Také jsem se setkál s „černochem“ (nerad používám tento způsob odlišování, ale je to konkrétnější) Umí asi šest jazyků. Krom své mateřštiny ovládá francouzštinu, němčinu a angličtinu neuvěřitelné že?
Mějte s námi cizinci trošku trpělivost, čeština je hodně těžký jazyk a naučit se ji nemůže člověk jen tak přes noc. A co se týče zkoušek z češtiny, kterými musí cizinec nejprve projít, aby mohl přicestovat, tak mi to připadá jako silná diskriminace. Soudit člověka jen podle toho, že neuspěl z ověřovacího testu je jako chtít po psovi, aby rozuměl člověku každé slovo. Člověk by se měl vybírat podle úmyslu pracovat, čistého rejstříku a snahou se přizpůsobit.
